Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Nd 398/2016

25 Nd 398/2016

U S N E S E N Í

Československé obchodní banky, a. s.

V. V.

, o 11.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti, takto:

Neurčuje se,

který soud

projedná a rozhodne

věc vedenou u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. .

Odůvodnění:

Žalobou podanou Okresnímu soudu v Hodoníně dne 10. 6. 2016 se žalobce domáhal uložení povinnosti zaplatit částku 11.300 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutého úvěru žalovanému V. V.

Usnesením ze dne 17. 10. 2016, č. j. -69, Okresní soud v Hodoníně vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne. Uvedl, že žalovaný se zdržuje na adrese svého bydliště, kde si převzal dne 13. 8. 2016 žalobu, nezdržuje se v obvodu Okresního soudu v Hodoníně a jeho zaměstnavatelem ke dni sepisu smlouvy byla obchodní společnost se sídlem v Praze.

Podle se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

S ohledem na citovaná ustanovení se dovolací soud nejprve zabýval otázkou, zda projednávaná věc patří do pravomoci soudů České republiky, tedy zda byly splněny podmínky stanovené v pro rozhodnutí ve věci, a to s přihlédnutím k existenci mezinárodního prvku v souzené věci (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. 3. 2005, ve věci C-281/02 Owusu, ECR I-1383; nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 11. 2011, ve věci C-327/10 Hypoteční banka a.s. proti U. M. L., ECR I-00117). O věci s mezinárodním prvkem jde pak zejména v případech, kdy účastníkem právního vztahu je cizí státní příslušník nebo osoba s bydlištěm v cizině (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. ).

Protože předmětem řízení zahájeného po 10. 1. 2015 plnění z úvěrové smlouvy uzavřené mezi tuzemskou právnickou osobou a státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie (Slovenské republiky), s prokazatelným bydlištěm mimo území České republiky, postupoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, jež s účinností od 10. 1. 2015 nahradilo nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ).

Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 může smluvní partner (podnikatel) podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště.

Podle čl. 26 odst. 1

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012

platí, že není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný dostaví k jednání k tomuto soudu. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušný.

V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 13232, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že spotřebitel může být v souladu s čl. 16 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, [jehož znění je shodné s ustanovením čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012] žalován zásadně jen u soudu členského státu, na jehož území má bydliště. Vzhledem k čl. 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 [jehož znění je shodné s ustanovením čl. 26 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012] musí soud jiného členského státu, k němuž byla žaloba proti spotřebiteli podána, vyslovit nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci), avšak až poté, co učinil všechna opatření směřující k doručení žaloby žalovanému, respektive žalobu žalovanému doručil, ale ten se k jednání nedostavil anebo se dostavil právě za účelem vznesení námitky nedostatku mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudu.

Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že žalovaný pobývá na adrese svého trvalého bydliště, zde přebírá soudní písemnosti (žalobu převzal dne 13. 8. 2016, usnesení o místní nepříslušnosti Okresního soudu v Hodoníně dne 24. 10. 2016), avšak žádným způsobem na tyto písemnosti nezareagoval. Nelze tedy odvodit byť i konkludentním způsobem projevený souhlas žalovaného dobrovolně se podřídit jurisdikci soudu České republiky ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. [jehož závěry jsou vzhledem ke shodnosti znění citovaných ustanovení nařízení Rady (ES) č. 44/2001 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 nadále použitelné]. V daných souvislostech je Nejvyšší soud nucen konstatovat, že nejsou dány podmínky mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudů České republiky a žalovaný měl být v souladu s čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 žalován u soudu určeného podle místa jeho bydliště.

Protože v dané věci nebyly splněny podmínky pro postup podle , Nejvyšší soud nemohl určit soud místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu