Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
534010E702580910C12580FA001AE4BA.html
HTML · 13.23 KB
No categories available
21 Cdo 5102/2016
21 Cdo 5102/2016
U S N E S E N Í
a)
P. M.
a
b)
L. M.
, proti žalovaným
1)
I. B.
,
2) J. P.
,
3) H. M.
,
4) Ing. K. M.
a
5) Ing. R. M.
, všem zastoupeným JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, K Brusce č. 124/6, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, o žalobách pro zmatečnost podaných žalovanými proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. září 2008 č. j. 13 C 42/2001 -310 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2009 č. j. 53 Co 95/2009 -374, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 42/2001 , o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2016 č. j. 53 Co 95/2016 -785, takto:
I. Dovolání žalovaných
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 5) proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016 č. j. 53 Co 95/2016 -785 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl, neboť v části týkající se tohoto dovolatele, jehož žaloba pro zmatečnost byla soudy zamítnuta z jiných důvodů než žaloba pro zmatečnost podaná žalovanými 1), 2), 3) a 4), neobsahuje jednak způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. [dovolatel vůbec nevylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. ; podle ustálené judikatury dovolacího soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 2 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)], jednak vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat. Na vyřešení právní otázky kladené v dovolání, zda žalovaní 1), 2), 3) a 4) jsou v projednávané věci vzhledem k jejich postavení ve vztahu k žalovanému 5) oprávněni podat žalobu pro zmatečnost, rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným 5), která byla zamítnuta pro nepřípustnost, ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. nezávisí.
Dovolání žalovaných 1), 2), 3) a 4) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016 č. j. 53 Co 95/2016 -785 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v závěru, že žalovaní 1), 2), 3) a 4), kteří spatřovali důvod zmatečnosti ve skutečnosti, že žalovanému 5) byla odňata možnost jednat před soudem a že žalovaný 5) neměl procesní způsobilost a nebyl v řízení řádně zastoupen, nejsou oprávněni podat žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. [stejně jako z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ], v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1900/97 , uveřejněné pod č. 69 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, z jehož odůvodnění vyplývá, že k vadě podle § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přihlíží soud jen tehdy, byla-li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem tomu, kdo podal žalobu pro zmatečnost, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1503/2003 , uveřejněné pod č. 9 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2004, a v něm uvedený právní názor, že k žalobě pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je zásadně oprávněn pouze ten účastník řízení, který v původním řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl v něm řádně zastoupen] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1), 2), 3) a 4) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu