Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5465/2016

20 Cdo 5465/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu Praha-východ, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1044/20, identifikační číslo osoby 00024571, proti povinné R. Š., Š., zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, za účasti manžela povinné J. Š., tamtéž, pro 1 143 723 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č. j. -508, takto:Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č. j. -508, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce přezkumu totožných námitek obsažených v opakovaných návrzích na zastavení exekuce, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. , jakož i dalších rozhodnutí v něm citovaných]. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že došlo ke zrušení usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání dovolatelky pro zločin zpronevěry, neboť v tomto ohledu dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 16. září 2013, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Dovolatelka však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení , jak jí ukládá ustanovení , nedostála. Dovolatelka sice uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ovšem vytýká-li odvolacímu soudu, že se nedostatečně zabýval skutečností, že státní zástupkyně zrušila usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání dovolatelky, na žádnou judikaturu dovolacího soudu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v tomto ohledu v rozporu, neodkázala.

Rovněž porušení dovolatelčiných ústavně zaručených základních práv Nejvyšší soud z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu neshledal. Z výše uvedených důvodů proto dovolání povinné podle ustanovení věty první odmítl.

Protože se rozhodnutím řízení v této věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 1. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu