Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4884/2016

26 Cdo 4884/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce statutárního města Brna, městské části Brno – Slatina, se sídlem v Brně, Budínská 2, zastoupeného Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, proti žalovanému nezletilému M. Z. R., B., zastoupenému matkou Mgr. Marikou Doleželovou, bytem v Brně, Herčíkova 2568/35, právně zastoupenému Mgr. Denisou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kobližná 53/24, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2016, č. j. -87, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2016, č. j. -87, odmítl podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 (ve spojení s ustanovením ), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím především brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení otázky naplněnosti předpokladů pro přechod nájmu bytu; současně však namítl i vady (odvolacího) řízení (nenastolil žádnou otázku výkladu procesního předpisu a takovou otázku nelze dovodit ani z obsahu dovolání). Zpochybňoval-li dovolatel hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnil totiž jiný důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1edna 1997, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. 1edna 2013 k dispozici nemá – viz ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. ).

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení a 3 – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Přitom nedostatek vymezení (způsobilého) dovolacího důvodu dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). Z toho současně vyplývá, že vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), lze-li o takovém vylíčení – vzhledem k celkovému obsahu dovolání ( ) – vůbec uvažovat, vztáhl (snad s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. ) ve skutečnosti nepřípustně zejména k jinému skutkovému stavu věci, než jak byl zjištěn soudy obou stupňů, a snad i k vadám řízení.

Nad rámec uvedeného dovolací soud v tomto případě výjimečně dodává následující. Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že po nájemci M. R., zemřelému 2. prosince 2012, nepřešlo právo nájmu bytu na žalovaného (jeho syna) proto, že – z důvodů specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně, na něž odvolací soud pro stručnost odkázal – nebyl naplněn předpoklad žití s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a ani předpoklad neexistence vlastního bytu u žalovaného. Pokud by se, avšak snad jen hypoteticky, dalo o vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání – vzhledem k odkazu na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu – uvažovat, pak nikoli ve vztahu k (těmto) právním otázkám, na jejichž řešení založil své rozhodnutí odvolací soud.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 1. 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu