Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3910/2016

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Paclík – insolvenční správce a spol.

JUDr. T. V.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60, o 91 888 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouci ze dne 15. března 2016, č. j. -109, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 6 146,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í :

Dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 11. 2015, č. j. -43 (jímž bylo žalobě zcela vyhověno) tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 91 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 27. 3. 2015 do zaplacení, se zcela zamítá. Po skutkové stránce odvolací soud v souladu se soudem prvního stupně shledal, že Krajský soud v Českých Budějovicích vyhláškou ze dne 11. 6. 2014, č. j. -3, oznámil, že se ohledně povinného (dlužníka) M. H. zahajuje insolvenční řízení s tím, že účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku dne 11. 6. 2014 v 11.42 hodin. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 8. 2014, č. j. -8, byl zjištěn úpadek povinného, povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl jmenován žalobce. Žalovaný jako soudní exekutor již v té době vedl exekuci ve prospěch oprávněného Kortestona plus s. r. o. proti povinnému, a to na základě pověření Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 2. 2013, č. j. -21. V průběhu exekuce vydal žalovaný exekuční příkaz ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 103 Ex 03424/13, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného, a to parcely St. 200 včetně stavby bez čp/če a dále pozemku-zahrady parc. č. 227/3. Usnesením ze dne 7. 5. 2014 udělil žalovaný po dražbě provedené dne 7. 5. 2014 příklep na vydražených nemovitých věcech vydražiteli A. K., Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 21. 10. 2014, nemovitosti byly vydraženy za částku 465 000 Kč. Usnesením ze dne 15. 12. 2014, č. j. 103 Ex 03424/13-65 rozhodl žalovaný tak, že žalobci se jako insolvenčnímu správci M. H. vydává výtěžek ve výši 373 112 Kč, neboť z rozdělované podstaty získané z prodeje nemovitosti povinného ve výši 465 000 Kč se odpočítávají náklady exekuce ve výši 91 888 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 1. 2015, poté, co bylo doručeno i žalobci. Dopisem ze dne 19. 3. 2015 žalobce vyzval žalovaného, aby mu žalovaný vydal celé vymožené plnění ze zpeněžení nemovitostí, včetně částky ve výši 91 888 Kč. Tuto částku však žalovaný žalobci nevydal, přestože ji žalobce dne 6. 10. 2014 zapsal do majetkové podstaty dlužníka M. H. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalobce jako insolvenční správce byl účastníkem té fáze exekučního řízení, kdy je rozhodováno o vydání výtěžku po odečtení nákladů exekutora podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řádu“). Proto byl oprávněn podat odvolání proti usnesení žalovaného jako soudního exekutora ze dne 15. 12. 2014, č. j. 103 Ex 03423/13, jímž mu byl vydán výtěžek dražby, avšak po odečtení nákladů exekuce ve výši 91 888 Kč. Jestliže předmětné rozhodnutí soudního exekutora nabylo právní moci, je pro žalobce jako insolvenčního správce závazné a nemůže se úspěšně domáhat ve sporném řízení zaplacení částky, která připadá podle pravomocného rozhodnutí na odměnu exekutora, a to ani tehdy, když sepsal částku nákladů exekučního řízení, kterou si exekutor na základě takového usnesení ponechal, do majetkové podstaty. Tato pohledávka za žalovaným jako exekutorem totiž neexistuje.

Rozsudek soudu prvního stupně žalobce napadl dovoláním. V něm mimo jiné uvedl, že dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena právní otázka, zda odměna a náklady exekutora, které exekutor nevydal insolvenčnímu správci na základě usnesení, jež učinil na základě ustanovení ex. řádu, náleží exekutorovi nebo naopak insolvenčnímu správci, jestliže insolvenční správce s odkazem na ustanovení , (dále též jen „IZ“) zapsal do majetkové podstaty dlužníka celý výtěžek exekuce, včetně nákladů a odměny exekutora. Žalobce se domnívá, že exekutor nemůže vydat usnesení podle ustanovení ex. řádu, byl-li již výtěžek prodeje nemovitosti provedeného v exekuci (včetně nákladů exekutora) zapsán do majetkové podstaty. Žalobce má rovněž za to, že neobstojí výrok usnesení exekutora uskutečněného podle ex. řádu, podle něhož se insolvenčnímu správci „vydává výtěžek ve výši 373 112 Kč, neboť z rozdělované podstaty získané z prodeje nemovitosti povinného ve výši 465 000 Kč se odpočítávají stanovené náklady exekuce ve výši 91 888,- Kč“. Z takového výroku se totiž výslovně nepodává, že exekutorovi skutečně vzniká právo na danou částku jako jeho nákladů.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání především uvedl, že rozsudek odvolacího soudu pokládá za věcně správný. Ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu stanoví přesný postup za situace, kdy dojde ke střetu exekuce a insolvence. Proto je z něho třeba vycházet, výklad contra legem je nepřípustný.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle ustanovení , (dále též jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 31. 12. 2013 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 ) podle ve znění účinném od 1. 1. 2014, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. ( ).

Nejvyšší soud se dosud nezabýval tím, zda lze vyhovět žalobě insolvenčního správce směřované proti soudnímu exekutorovi, v níž se insolvenční správce domáhá vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že soudní exekutor insolvenčnímu správci nevydal náklady exekuce, které si odečetl v rámci usnesení o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci podle ustanovení ex. řádu, jestliže toto rozhodnutí bylo doručeno i insolvečnímu správci a již nabylo právní moci. Proto je dovolání podle přípustné.

Podle ustanovení ex. řádu, ve znění , je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést (jímž jsou zejména ustanovení , ), exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty.

Podle ustanovení , soupis majetkové podstaty je u, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

Podle ustanovení , osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle ustanovení , žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení , nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. ), konstatoval, že obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se součástí majetkové podstavy v insolvenčním řízení nestávají. Právní otázka kladená v dovolání žalobcem, zda odměna a náklady exekutora, které exekutor na základě usnesení, jež učinil na základě ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu, nevydal insolvenčnímu správci, náleží exekutorovi nebo naopak insolvenčnímu správci, tedy již byla Nejvyšším soudem vyřešena ve prospěch exekutora. Z toho je třeba vyjít i při posouzení, zda exekutor může vydat usnesení podle ustanovení § 46 odst. 1 ex. řádu, byl-li již výtěžek prodeje nemovitosti provedeného v exekuci (včetně nákladů exekutora) zapsán do majetkové podstaty. Přitom nelze přehlédnout, že ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu výslovně soudnímu exekutorovi ukládá, aby kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení rozhodl o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci, a to po odpočtu nákladů exekuce. Vydání usnesení podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu tedy nebrání, jestliže insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty zapsal i celý výtěžek dražby nemovitostí povinného provedené exekutorem, včetně nákladů exekutora, které si exekutor v rámci usnesení podle ustanovení ex. řádu odpočetl. Zahrnutí nákladů exekutora do soupisu s ohledem na nutnost přednostního využití ustanovení ex. řádu před postupem podle ustanovení a nemohlo přivodit insolvenčním správcem zamýšlené právní účinky a ze strany exekutora tedy nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Proto soudní exekutor není nucen podat žalobu o vyloučení svých nákladů ze soupisu podle ustanovení .

Výrok usnesení exekutora uskutečněného podle § 46 odst. 7 ex. řádu, podle něhož se insolvenčnímu správci „vydává výtěžek ve výši 373 112 Kč, neboť z rozdělované podstaty získané z prodeje nemovitosti povinného ve výši 465 000 Kč se odpočítávají stanovené náklady exekuce ve výši 91 888,- Kč“, je v souladu s dikcí předmětného ustanovení, protože z něho vyplývá, kolik z plnění vymoženého prodejem nemovitostí povinného (dlužníka) se po odpočtu nákladů exekutora vydává insolvenčnímu správci. Bylo případně na insolvenčním správci, aby podal odvolání do předmětného usnesení soudního exekutora, jestliže by se domníval, že odpočet nákladů exekutora je chybný a že mu mělo být vydáno více. Právní závěr, že insolvenční správce má právo usnesení soudního exekutora podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu napadnout odvoláním a případně i dovoláním, vyplývá například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné ohledně částečného zastavení exekuce podle ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , Protože žalovaný měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání) podle ustanovení , advokátního tarifu, ve výši 4 780 Kč, jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč ( cit. vyhlášky) a po připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, představují úhrnem 6 146,80 Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. ledna 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu