Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3386/2016

26 Cdo 3386/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků domu Rižská 1491, Praha 15, se sídlem v Praze 10, Rižská 1491/4, IČO 28232968, zastoupeného MgA. Mgr. Pavlem Krylem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří 258/7, proti žalovaným 1)Mgr. L. P., a 2) V. P., oba P., zastoupených Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, o odstranění stavebních úprav, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2016, č. j. -109, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. -109, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 7. 2015, č. j. -72, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o odstranění stavebních úprav a rozhodl o nákladech řízení; současně žádnému z účastníků nepřiznal náklady odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) uzavřel, že vstupní dveře bytové jednotky jsou její součástí ve smyslu ustanovení , (dále jen „obč. zák.“). Vyšel zejména z toho, že vstupní dveře slouží primárně k uzavření a ochraně jednotky, nejsou součástí vnějšího pláště budovy a z prohlášení vlastníka nebylo možné dovodit jejich zařazení mezi společné části domu, navíc byly uvedeny jako součást jednotky v kupní smlouvě, kterou žalovaní nabyli předmětnou bytovou jednotku jako nemovitost.

Nejvyšší soud dovolání žalobce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „ “.

Při posuzování dovolacích námitek vycházel Nejvyšší soud České republiky z dosavadních právních předpisů ( věta za středníkem , .

Dovolání není přípustné podle pro řešení právní otázky, zda dveřní zárubně a vstupní dveře bytové jednotky jsou její součástí, nebo zda náleží ke společným částem domu. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 1990, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/1990 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. ), podle níž je součástí věci ( obč. zák.) vše, co k ní podle její povahy náleží, a to nejen fyzicky, ale i funkčně, a co nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, a to rovněž nejen fyzicky nebo technicky, ale také funkčně. Znehodnocením věci hlavní nemusí být jen ztráta její hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné; znehodnocením se míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně (plní svou funkci na nižší úrovni) nebo mu nemůže sloužit vůbec. V případě vstupních dveří bytové jednotky je nutné dospět k závěru, že jsou natolik funkčně spjaty s jednotkou, v níž jsou umístěny, že jejich oddělení by pro tuto věc hlavní představovalo jak znehodnocení peněžní (hodnota jednotky by se vlivem zhoršení její funkčnosti snížila), tak funkční (prostory v jednotce by nemohly svému účelu sloužit tak kvalitně, jak tomu je s jejich využitím), a představují tak, jak správně uzavřel odvolací soud, její součást ve smyslu ustanovení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. ).

Soudní praxe je rovněž dlouhodobě ustálena v názoru, že ze zákonné definice pojmu součást věci (§ 120 odst. 1 obč. zák.) vyplývá, že nestanoví-li zákon výslovně jinak, není součást věci způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu a sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní, jedním z důsledků této skutečnosti je, že při převodu věci hlavní přechází součást věci na nabyvatele automaticky, a to i když není výslovně uvedena a identifikována (individualizována) ve smlouvě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. ). Z výše uvedeného důvodu se neuplatní závěr uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že co není výslovně vymezeno jako součást bytové jednotky v prohlášení vlastníka domu, to náleží mezi společné části domu.

Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává proti oběma výrokům napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti výrokům o nákladech řízení. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti výroku o nákladech řízení totiž dovolatel nikterak nebrojil, nýbrž je napadl ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedeným výrokům schází v dovolání jakékoli odůvodnění. Odvolací soud nepřiznal náklady odvolacího řízení žádnému z účastníků, i kdyby tak učinil, jednalo by se o peněžité plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu rovněž vylučuje ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a proti nákladovým výrokům není dovolání objektivně přípustné. Za této situace Nejvyšší soud Český soud republiky podle dovolání odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. listopadu 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu