Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 208/2016

KSBR 30 INS XY

-79

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka A. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Anna Hradilová, JUDr. Karla Trávníčková, JUDr. Táňa Šimečková, JUDr. Radka Panáčková, JUDr. Věra Vyhlídalová a JUDr. Helena Krejčí, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věcí vedených u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. XY, 1 VSOL XY, sp. zn. XY, 1 VSOL XY, a sp. zn. XY, 1 VSOL XY.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 11. března 2016, č. j. XY, zamítl Krajský soud v Brně (dále též „insolvenční soud“) návrh dlužníka, aby JUDr. PhDr. Radek Mylbachr byl zproštěn funkce insolvenčního správce.

Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání (č. l. B-40), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. XY, 1 VSOL XY.

Usnesením ze dne 13. června 2015, č. j. XY, insolvenční soud zrušil (ve výroku blíže specifikované) jednání nařízené na den 14. června 2016 v 10.30 hod.

Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání (č. l. B-60), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. XY, 1 VSOL XY.

V průběhu odvolacích řízení vznesl dlužník (v podáních ze dne 20. června 2016, č. l. B-61, ze dne 18. července 2016, č. l. B-64 a ze dne 16. srpna 2016, č. l. B-74) námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Brně Mgr. Martina Hejdy (dále též jen „M. H.“) a všech soudců insolvenčního oddělení Vrchního soudu v Olomouci. Námitku soudců Vrchního soudu v Olomouci odůvodnil tím, že soudce Krajského soudu v Brně M. H. je soudcem v insolvenční věci vedené vůči dlužníkovi, přičemž „je to soudce, který působil nebo dosud působí na Vrchním soudu v Olomouci, který je pro Krajský soud v Brně soudem odvolacím“.

K tomu dále uvedl, že M. H. si po dobu svého působení na Vrchním soudu v Olomouci nepochybně vytvořil osobní vazby se soudci tohoto soudu a o podáních dlužníka tak „budou rozhodovat lidé, které pan H. osobně zná“.

Konečně dlužník namítá, že soudce „nemůže být přeřazen k odvolacímu soudu, byť dočasně, aby měl možnost přímo se podílet na rozhodování případů, o kterých on sám nebo jeho kolegové rozhodovali na prvoinstančním stupni“.

K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci se vyjádřily soudkyně soudního oddělení 1 VSOL (JUDr. Anna Hradilová, JUDr. Karla Trávníčková a JUDr. Táňa Šimečková), jemuž byly shora označené věci podle rozvrhu práce přiděleny k vyřízení a ve kterém by mělo být rovněž rozhodováno o námitce podjatosti soudce M. H. (vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. XY, 1 VSOL XY), a dále (mimo jiné) soudkyně soudního oddělení 3 VSOL (JUDr. Radka Panáčková, JUDr. Věra Vyhlídalová, JUDr. Helena Krejčí), které soudní oddělení 1 VSOL zastupuje. Přitom shodně uvedly, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nemají osobní vztah k rozhodujícímu soudci M. H.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že posuzoval předpoklady pro vyloučení soudců a rozhodl o námitce podjatosti pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

V intencích výše vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením , 2 a 4 ) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“).

V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň, které nemají – jak vyplývá z jejich vyjádření – k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Takový důvod se nepodává ani z toho, že k Vrchnímu soudu v Olomouci byl v minulosti (dočasně) přidělen soudce insolvenčního soudu M. H.; k tomu, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. nebo i důvody R 20/2015.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věcí tam označených ( ). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu