Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4829/2015

29 Cdo 4829/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně M. Š., proti žalovanému Zemědělskému družstvu Osová Bitýška, družstvu v likvidaci, se sídlem v Záblatí, pošta Osová Bitýška, okres Žďár nad Sázavou, PSČ 594 53, identifikační číslo osoby 00144517, o zaplacení částky 440.981,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2001, č. j. -68, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 24. září 2001, č. j. -51, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „okresní soud“):

[1] Připustil, aby do řízení přistoupila jako žalovaný společnost Agro Záblatí, a. s., identifikační číslo osoby 60728353 (dále jen „společnost A“) [bod I. výroku].

[2] Připustil změnu žalobního petitu do podoby formulované ve výroku (bod II. výroku).

K odvolání společnosti A (jež směřovalo proti bodu I. výroku usnesení okresního soudu) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. listopadu 2001, č. j. -68, zrušil usnesení okresního soudu v bodě I. výroku a věc potud vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala původní žalobkyně [J. Š. (dále jen „J. Š.“)] dovolání, jehož přípustnost opírala o ustanovení , (dále též jen „ “), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v ), a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k bodům 1. a 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. března 2005.

V průběhu dovolacího řízení J. Š. zemřela (18. dubna 2011), přičemž její právní a procesní nástupkyní v této věci se stala (jak se podává z usnesení okresního soudu ze dne 12. září 2014, č. j. -114, jež nabylo právní moci 16. října 2014) M. Š. (dále jen „M. Š.“). Nejvyšší soud tedy jako s dovolatelkou dále jednal s M. Š.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , , a

Ustanovení , a přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam uvedených případů. Podle ustanovení není dovolání přípustné (oproti mínění dovolatelky) proto, že napadené usnesení není usnesení, jímž by odvolací soud „potvrdil“ nebo „změnil“ usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka ( ).

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, není usnesením „ve věci samé“.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a

Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo rozhodnutím, jímž se končí „řízení“ (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že nepřehlédl, že v mezidobí původní žalovaný zanikl (po zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení byl vymazán z obchodního rejstříku ke 2. únoru 2016). Vypořádat se s touto skutečností pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky pro další pokračování řízení, bude úkolem soudu prvního stupně.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. prosince 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu