Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1663/2016

33 Cdo 1663/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. L. K., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalované J. V., zastoupené JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, o určení doby plnění, vedené u Okresního soudu v Kladně, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. -139, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 1. 2015, č. j. -114, určil dobu splnění závazku žalované a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2015, č. j. -139, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť má zato, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , odvolacímu soudu vytýká, že v kasačním rozhodnutí soud prvního stupně zavázal k hodnocení důkazů, aniž je zopakoval a učinil z nich (oproti soudu prvního stupně) odlišná skutková zjištění. Cituje závěry rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. názor, že odvolací soud nepřípustně - v rozporu s principy koncentrace řízení podle - zavázal soud prvního stupně k tomu, že nesmí přihlížet „ke skutečnostem vyplynulým ze svědeckých výpovědí sestry žalobce M. B. a manželky žalobce A. K..“

Dovolání není podle přípustné.

Podle přípustnost dovolání ( až ) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li rozhodnutí odvolacího soudu založeno na dovolatelem vymezených právních otázkách, pak dovolání pro jejich řešení nemůže být podle přípustné.

Rozhodnutí odvolacího soudu se nepříčí žádnému z dovolatelem označených rozhodnutí dovolacího soudu. Na řešení právních otázek, na němž jsou založeny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , a ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , není totiž rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

V rozsudku ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. (tj. v režimu dovolacího řízení před 1. 1. 2013), šlo totiž o situaci, kdy odvolací soud (Krajský soud v Brně) rozsudkem (ze dne 15. prosince 2004, č. j. -179), změnil rozsudek soudu prvního stupně (Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. prosince 2000, č. j. -112), přičemž vyšel z jiného závěru o skutkovém stavu věci, než soud prvního stupně, aniž sám zopakoval důkazy, na kterých založil své rozhodnutí soud prvního stupně. Je tedy evidentní, že závěry rozsudku sp. zn. nemohu dopadat na situaci v nyní souzené věci, kdy odvolací soud (aniž přijal vlastní závěr o skutkovém stavu věci) zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k opětovnému projednání; rozpor s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , navíc nevyhovuje požadavku plynoucímu z ustanovení

Ani s nosnými důvody rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , není dovoláním napadené usnesení v rozporu. Podle závěrů tohoto rozhodnutí, které je nutno ovšem citovat kompletně a nikoli jen zčásti, jak to činí dovolatel, „poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení , účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení Účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení“.

Dovolatel se mýlí, má-li zato, že odvolací soud zavázal soud prvního stupně, aby v dalším řízení nepřihlížel „k části výpovědí“ označených svědkyň. Žádný takový „závazný právní názor“ odvolací soud nevyslovil.

Je potřeba zdůraznit, že důvodem kasačního usnesení odvolacího soudu byly pouze nedostatky v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kterému je vytýkáno, že se v odůvodnění nevypořádal: a) s důkazem – u ze dne 23. 10. 2013, b) s účelovými změnami žalobních tvrzení – rozporem mezi obsahem smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2014 a žalobním tvrzením o výši pohledávky, c) s rozporem mezi tvrzením o dohodě o splatnosti pohledávky a výpovědí svědka K. K., d) s tím, že v řízení nebyla předložena plná moc, kterou měl udělit K. K. své sestře v létě 2009, e) s tím, že rozhodné skutečnosti o účasti sestry M. B. a manželky A. K. netvrdil do skončení prvního jednání soudu prvního stupně, resp. do uplynutí poskytnuté koncentrace. Odvolací soud se tedy ve zrušovacím usnesení omezil jen na to, že soudu prvního stupně prezentoval pokyny pro další procesní postup v řízení; takové pokyny nejsou ovšem „právním názorem“, který by soud prvního stupně omezoval v právním posouzení věci, popř. ve zjišťování skutkového stavu věci.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí ( ve spojení s ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2016

JUDr. Václav Duda

předseda senátu