Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 61/2016

7 Tz 61/2016-31

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. M.

Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanovení tr. zák. ( , trestní zákon) v neprospěch obviněného.

Tento rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47 se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný

M. M.,

v K., okr. M., Slovenská republika, bytem K., B. č. ..., okr. T.,

se zprošťuje

podle tr. ř. obžaloby pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. ( , trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,

že dne 26. 10. 1955 u svého útvaru v U. H. po nástupu vojenské základní služby odmítl si obléci vojenský stejnokroj a konati vojenskou službu, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení Svědka Jehovova,

tedy

úmyslně se vyhnul plnění služební povinnosti tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.

Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ve prospěch obviněného M. M., v K., okres M., Slovenská republika, nyní bytem K., ul. B. č. ..., okres T., stížnost pro porušení zákona

proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. .

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. , byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle , trestního zákona, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců a trest ztráty čestných práv občanských na dobu 3 roků. Zároveň mu byla vyslovena povinnost nahradit náklady trestního řízení zálohované státem.

Předmětného trestného činu se obviněný podle výroku tohoto rozsudku dopustil tím, že dne 26. 10. 1955 u svého útvaru v U. H. po nástupu vojenské základní služby odmítl obléci si vojenský stejnokroj a konati vojenskou službu, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení Svědka Jehovova. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení, tedy dnem 11. 11. 1955.

Obviněný nepožádal o provedení přezkumného řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, a návrh na přezkum ve věci nepodal ani příslušný prokurátor.

Podle y Československé republiky z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) se svoboda svědomí zaručuje.

Podle , trestního řádu, bylo účelem trestního řádu upravit řízení v oboru trestního soudnictví tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona potrestáni.

Podle , trestního řádu, bylo úkolem soudu v trestním řízení zejména spravedlivě rozhodovat o trestných činech.

Podle , trestního zákona, se trestného činu vyhýbání se služební povinnosti dopustil ten, kdo se úmyslně vyhýbal plnění služební povinnosti mimo jiné i tím, že se odvolával na náboženské nebo jiné přesvědčení.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, je účelem tohoto zákona zrušit soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.

Podle téhož zákona činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. , byl v neprospěch obviněného M. M. porušen zákon v ustanovení ve vztahu k ustanovení , podle tr. ř. rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. zrušil a dále zrušil i všechna rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle tr. ř., případně podle tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i řízení mu předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Nejvyšší soud v této věci vycházel z účelu zákona č. 119/90 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, jehož vydáním sledoval zákonodárce především odstranění největších křivd, které se v 50. letech 20. století staly v justičním rozhodování tak, jako tomu bylo právě v posuzovaném případě, kdy obviněný M. M. byl v podstatě odsouzen pro své náboženské přesvědčení. Navíc v době rozhodování bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, nebylo zohledněno to, že obviněný uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené tehdejší u 9. května 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.). Právo na svobodu svědomí přitom nelze zaměňovat se svobodou víry ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. V tomto směru lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , podle něhož výklad i sebestarších trestněprávních norem, je-li díky využitelnému procesnímu prostředku prováděný soudem dnes s důsledky pro posouzení trestního postihu osoby, tedy s důsledky zasahujícími do osobní sféry takové osoby, nemůže být proveden bez ohledu na dnes platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky. Jen takto omezeně, hodnotově diskontinuálně, lze chápat kontinuitu se „starým právem“, jehož aplikace (zákonnost) je předmětem soudobého řízení o stížnosti pro porušení zákona. Svoboda svědomí přitom patří k tzv. základním právům absolutním, tj. takovým, která nelze omezit obyčejným zákonem. Tento charakter práva na svobodu svědomí nemůže změnit ani skutečnost, že tzv. 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) sice v § 15 svobodu svědomí deklarovala, avšak zároveň ji negovala tím, že stanovila, že svoboda svědomí nemůže být důvodem k odepření splnění občanské povinnosti, kterou stanovil obyčejný zákon. Odepřela tedy svobodě svědomí charakter tzv. absolutního práva, když toto nové omezení svobody svědomí přerušilo kontinuitu chápání svobody svědomí jakožto absolutního práva tak, jak ji chránila již Ústavní z roku 1920.

Protože ve věci obviněného došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného M. M. a je proto namístě předmětný odsuzující rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. , jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, zrušit, napravit tak nezákonný stav a poskytnout tímto způsobem určité zadostiučinění obviněnému, který setrval na svém náboženském přesvědčení i v době totalitního režimu.

Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení , trestního zákona o trestném činu vyhýbání se služební povinnosti a staví výrok o vině obviněného do pozice, v které tento výrok nemůže obstát. Tento závěr je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. , na které právem odkázal ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

Bývalý Nižší vojenský soud v Brně, PSP-47, tím, že skutek posoudil jako trestný čin, porušil zákon v ustanovení , trestního zákona, v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, tj. z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Namítané porušení zákona v ustanovení , o trestním řízení soudním (trestní řád), nepovažoval Nejvyšší soud za nutné vyslovit. Tato ustanovení, která obecně upravovala účel trestního řádu a úkoly soudů v trestním řízení, nemají přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.

Poučení

: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. listopadu 2016

JUDr. Jindřich Urbánek

předseda senátu