Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2207/2016

28 Cdo 2207/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně TEAMONT s.r.o., IČ 26853337,se sídlem v Praze 8, Pobřežní 95/74, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalované MULTI CONTROL s.r.o., IČ 43965679, se sídlem v Ostravě, Mírová 97/24, o osvobození od soudních poplatků, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2016, č. j. -157, takto: Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Z odůvodnění je zřejmé, že o návrhu na osvobození od soudních poplatků bylo rozhodováno opakovaně. Soud prvního stupně o návrhu na osvobození od soudních poplatků rozhodl již usnesením ze dne 30. 10. 2014, č. j. -113, tak, že je žalobkyni nepřiznal s tím, že daňové přiznání za rok 2013 neprokazuje faktické poměry žalobkyně a aktuální majetkové poměry za rok 2014 doloženy také nebyly. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. -131, které nabylo právní moci dne 17. 4. 2015. Odvolací soud v nyní napadeném usnesení vyslovil, že v situaci, kdy žalobkyně ve své nové žádosti o osvobození od soudních poplatků neuvádí žádné nové skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů a kdy opětovně zakládá do spisu přiznání k dani z příjmu za rok 2013, správně soud prvního stupně považoval předchozí rozhodnutí za překážku věci pravomocně rozhodnuté a řízení o nové žádosti žalobkyně ze dne 9. 12. 2015 podle , věty první, zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně, která namítá, že jí soud nezaslal formulář o majetkových poměrech (kvůli tomu nemohla sdělit aktuální majetkové poměry) a že nezohlednil, že oproti předchozí žádosti bylo předkládáno daňové přiznání za rok 2013. Odvolací soud chybně vyhodnotil splnění podmínek pro zastavení řízení (aniž byl zaslán zmíněný formulář), čímž věc nesprávně právně posoudil v otázce dosud dovolacím soudem neřešené.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 a čl. II bodu 2 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V daném případě ovšem dovolání nelze mít za přípustné ve smyslu , neboť polemika dovolatelky s rozhodnutím odvolacího soudu se zakládá především na tvrzeních nastiňujících odlišné pojetí skutkového stavu - nesouhlasí se zjištěními odvolacího soudu - aniž by však předestírala právní otázku, jejímž zodpovězením by se měl Nejvyšší soud zabývat. Zásadně musí jít o řešení právní otázky, na které soud vystavěl své rozhodnutí. Posouzení toho, že nejsou sděleny ani doloženy žádné nové skutečnosti, ze kterých by bylo možno učinit odlišné skutkové závěry o majetkových poměrech žalobkyně, jest posuzováním otázek výlučně skutkových, přičemž dovolací soud je skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán, aniž by jako pouze přezkumná instance (srov. zejména a ) mohl skutkové závěry soudů nalézacích korigovat a činit odlišné úsudky o skutkovém stavu.

Nad rámec uvedeného lze poukázat na to, že odvolací soud v tomto řízení, ve svém předposledním rozhodnutí shledal v souladu s tím, co bylo tvrzeno a dokládáno, že daňové přiznání za rok 2013, které oproti dovolacím tvrzením již soud měl k dispozici (viz č. l. 120 spisu), neprokazuje faktické majetkové poměry žalobkyně (soud podrobněji rozebral jeho obsah). Lze tedy mimo jiné postavit na jisto, že daňové přiznání za rok 2013 není novou skutečností, která by soudu při posuzování předchozí žádosti nebyla známa, a fakt, že soudu nebylo opakovaně předloženo Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech (jako jeden z možných důkazních prostředků) ničeho nemění na tom, že případné nové okolnosti dokládající změnu majetkových poměrů mohla žalobkyně doložit i bez tohoto formuláře, který je toliko pomůckou při zjišťování majetkových poměrů, nikoli podmínkou, bez které by soud tyto poměry nemohl posoudit a o nich rozhodnout.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka svou toliko skutkovou argumentací nepoukázala na právní otázku, pro niž by bylo možno na dovolání pohlížet jako na přípustné ve smyslu , pročež je Nejvyšší soud postupem podle a 2 odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2016 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu