Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
567DE3A634A37A99C12580C100369ADA.html
HTML · 13.86 KB
No categories available
25 Cdo 3477/2016
25 Cdo 3477/2016
U S N E S E N Í
JULNIKS, s. r. o.
,
IČO 24812480, se sídlem Praha 5, Jeremiášova 2722/2b, zastoupené JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem Praha 3, Lucemburská 1569/47, proti žalované
Rostkon s. r. o.
,
IČO 27907104, se sídlem Praha 10, Gutova 3317/22, zastoupené JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Týnská 1053/21, o 390.732 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 387/2013 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. 90 Co 607/2014 -134, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2014, č. j. 13 C 387/2013 -29, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 390.732 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze závěru, že soud prvního stupně postupoval v souladu s § 114b o. s. ř. o. s. ř. , soud byl řádně obsazen dle rozvrhu práce a byl zachován i požadavek na veřejné vyhlášení rozsudku ve smyslu § 156 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaná neprokázala opak.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém zopakovala námitky proti obsazení soudu prvního stupně a dále namítala, že při přezkumu zachování veřejnosti vyhlášení rozsudku nemůže být v rámci dokazování svědkem projednávající soudce. Za právní otázky, které dovolací soud dosud neřešil, a zakládají tak přípustnost dovolání, považuje otázku, zda přidělení čísel jednacích jednotlivým věcem je pro účastníky řízení údajem o způsobu přidělení věci do konkrétního senátu, a otázku, zda vyjádření soudce může být pořízeno dle § 128 o. s. ř. o. s. ř. a bráno jako důkaz, popřípadě zda je listino u vydanou soudem v mezích jeho pravomoci dle § 134 o. s. ř. o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř. “).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení uvedených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Argumentace dovolatelky proti závěrům napadeného rozhodnutí spočívá především v odlišném hodnocení důkazů. Její námitky směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, když s odvolacím soudem polemizuje zejména ohledně toho, které skutkové okolnosti měl vzít v potaz pro vyřešení procesní otázky o správném obsazení soudu prvního stupně a jakým způsobem je měl vyhodnotit. Tím však nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. založit. Pouhý odlišný názor dovolatelky na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009 , publikovaný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 9036).
Dovolací soud se nezabýval ani druhou v dovolání vznesenou námitkou, že vyjádření projednávajícího soudce nelze považovat za důkaz opatřený podle § 128 o. s. ř. o. s. ř. , ani za listin u vydanou soudem v mezích jeho pravomoci dle § 134 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož na vyřešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí a jde o výhrady ke způsobu dokazování, tedy znovu o námitky nesměřující proti právnímu posouzení věci; tím, jak uvedeno již výše, nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Z obsahového hlediska vystihuje dovolací argumentace též zmatečnostní vady spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen (§ 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. o. s. ř. ) [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012 , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], popřípadě že účastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Zmatečnostní vady řízení však nejsou (od 1. 1. 2001) způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu § 241a o. s. ř. o. s. ř. ; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002 , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikaturní závěry jsou použitelné i v režimu dovolacího řízení podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5075/2014 , uveřejněného pod číslem 29/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2119/2016 ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu