Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5066/2016

23 Cdo 5066/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyněKariéra spol. s r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2396/184, identifikační číslo osoby 62583531, zastoupené Mgr. Pavlem Batěkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, proti žalované ALD Automotive s. r. o., se sídlem v Praze 10, U Stavoservisu 527/1, identifikační číslo osoby 61063916, zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, U první baterie 643/1, o zaplacení částky 92.156,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2016, č. j. -210, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 28. ledna 2016, č. j. -167, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 92.156,40 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 92.156,40 Kč zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výrokem o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, na které ze stran sporu leží důkazní břemeno při prokazování okamžiku doručení faktury žalobkyně žalované, pak touto námitkou přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud totiž postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž důkazní břemeno leží ohledně určitých skutečností na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. října 1997, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 17. září 2012, sp. zn. ; dostupné na www.nsoud.cz). V projednávané věci by pro žalobkyni příznivý právní důsledek nastal tehdy, pokud by bylo prokázáno tvrzení o tom, že žalovaná porušila závazek zaplatit cenu inzerce včas, tj. v den uvedený na faktuře, kterou jí žalobkyně zaslala. Je nepochybné, že důkazní břemeno stran tohoto pro rozhodnutí zcela zásadního tvrzení leží na žalobkyni. Předpokladem porušení takového závazku bylo, aby byla žalované doručena faktura, neboť jen od údajů na ní vyznačených se odvíjela splatnost ceny (jinak, například vazbou na zveřejnění inzerátu apod., splatnost ceny, jak uvedeno, dohodnuta nebyla). Na žalobkyni ovšem bylo, aby prokázala nejen, že faktura byla žalované doručena, ale též kdy se tak stalo, resp. že se tak stalo dříve než v den splatnosti na faktuře uvedený (byla-li by faktura doručena později, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení odvíjejícího se ode dne splatnosti, který už předtím nastal).

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu