Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4151/2016

23 Cdo 4151/2016

U S N E S E N Í

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky,

se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení částky 1.362.417 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, č. j. -495, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č. j. -360, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1.362.417 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2016, č. j. -495, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2016, č. j. -507, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu s návrhem na zaplacení částky 1.362.417 Kč zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “). Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) spatřuje dovolatelka v aplikaci úhradové , na vztah mezi žalovanou a žalobkyni, která je příspěvkovou organizací registrovanou jako poskytovatel sociálních služeb. Dle dovolatelky nelze při stanovení výše úhrady postupovat podle úhradové vyhlášky přímo ani analogicky, neboť tato byla vydána pro potřeby zdravotnických zařízení, nikoli pro potřeby úhrady péče v pobytových zařízeních sociálních služeb. Dovolatelka dále za nesprávné právní posouzení považuje chybnou aplikaci odvolacím soudem.

Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že jej považuje za nepřípustné, popřípadě za nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolání není přípustné.

Právní otázku, zda je možné (za situace, kdy stranami zvláštní smlouvy nebyl pro dané období uzavřen dodatek o výši úhrad) na základě analogie aplikovat úhradovou vyhlášku i na úhradu za poskytnutou zdravotní péči v pobytových zařízeních sociálních služeb, dovolací soud posuzoval v rozsudku ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. . V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl a odůvodnil závěr, dle kterého se , o stanovení hodnot bodu, výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a regulačních omezení objemu poskytnuté zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro rok 2012, použije i na úhradu za poskytnutou zdravotní péči v pobytových zařízeních sociálních služeb. S odkazem na toto rozhodnutí dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakuje závěr, že není věcného důvodu, aby v případě chybějícího smluvního ujednání nebyly u zařízení sociálních služeb poskytujících zdravotnickou péči aplikovány podmínky úhrad, kterou jsou stanoveny závazným právním předpisem pro poskytování srovnatelné zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních, a že pro úhradové období roku 2012 se jedná o Z odkladu vykonatelnosti nálezu pléna Ústavního soudu z 22. 10. 2013, sp. zn. , a z důvodů tohoto odkladu pak Nejvyšší soud usuzuje, že tento nález není překážkou pro aplikaci úhradové vyhlášky vztahující se k roku 2012, přičemž tento závěr lze v jeho obecném významu vztáhnout i na její analogickou aplikaci (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. ).

Dovolatelkou předkládaná právní otázka proto nezakládá přípustnost dovolání, neboť odvolací soud tuto otázku v napadeném rozhodnutí neřešil odchylným (právě opačným) způsobem od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a současně Nejvyšší soud v souzené věci neshledává důvod, proč by měl tuto otázku posoudit jinak (od své předchozí rozhodovací praxe se odklonit).

Závěr o nepřípustnosti dovolání nemůže změnit ani druhá dovolatelkou předkládaná právní otázka, a to otázka aplikace , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Je tomu tak proto, že – jak opakovaně uvádí dovolací soud – spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. ). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu