Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 120/2016

MSPH 98 INS XY

-43

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Ve shora označené věci je u Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) vedeno insolvenční řízení týkající se majetku dlužníků (manželů R. J. a A. J.).

Usnesením ze dne 18. září 2014, č. j. , insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Jiřího Krejčiříka.

Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 30. září 2015 (B-28, B-31) [doplněným podáním doručeným dne 10. května 2016 (B-39)] navrhl dlužník R. J., aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Důvody k takovému postupu přitom spatřoval jednak ve změně místa bydliště obou dlužníků (jež se nyní nachází v obvodu Krajského soudu v Brně), jednak ve zhoršení svého zdravotního stavu, kvůli němuž je omezen na pohybu a nemůže cestovat.

K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřily věřitelky L. B., Z. V. (B-34) a H. B. (B-35).

Podle ustanovení , (dále jen „ “), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána ( věta první ), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení splněny.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“).

Důvody uváděné dlužníkem přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.

Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. ).

Argumenty uváděné dlužníkem (tj. zhoršení jeho zdravotního stavu a změna místa bydliště obou dlužníků) proto nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by sám o sobě opodstatnil delegaci věci k navrhovanému soudu. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy část věřitelů s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí.

Přehlédnout nelze rovněž délku, po kterou probíhá insolvenční řízení u Městského soudu v Praze, jakož i skutečnost, že insolvenční soud ve věci učinil již řadu procesních úkonů, mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku a rozhodl o způsobu řešení úpadku, konal přezkumné jednání a schůzi věřitelů.

Za této situace nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než příslušným insolvenčním soudem (srov. v této souvislosti též důvody R 3/2012, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sen. zn. , a ze dne 19. listopadu 2013, sen. zn. ).

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Jiří Z a v á z a l předseda senátu