Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4593/2016

20 Cdo 4593/2016

U S N E S E N Í

J. K.

M. B.

, zastoupené JUDr. Jaromírem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic č. 1068/13, pro 1 650 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2016, č. j. -528, takto:

Dovolání povinné

se odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 ) podle , , ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen " "), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 11. 2015, č. j. -505, o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce. Zdůraznil, že exekuce je vedena prodejem spoluvlastnického podílu povinné ve výši jedné poloviny na nemovitých věcech v katastrálním území S. (budova - stavba pro rodinnou rekreaci č. e. 39, pozemky parc. č. 325, 349, 442/1 a 442/2), a to k uspokojení pohledávky 1 650 000 Kč vzniklé na základě půjčky ze dne 21. 6. 2007, kterou oprávněný poskytl J. B., matce povinné. Pohledávka je přitom zajištěna zástavním právem na spoluvlastnickém podílu povinné na předmětných nemovitých věcech, které zřídila matka povinné smlouvou s oprávněným ze dne 20. 6. 2007. Zejména na základě znaleckého posudku MUDr. Otto Matanelliho, MUDr. Petra Navrátila, zprávy psychiatra prof. MUDr. Jiřího Horáčka a výslechu svědků J. B. (insolvenční správkyně matky povinné), M. B. (bratra povinné), RNDr. M. B. (otce povinné) a P. K. (spolupracovnice oprávněného) odvolací soud došel ke skutkovému závěru, že matka povinné s vysokou měrou pravděpodobnosti v době uzavření smlouvy o půjčce i zástavní smlouvy nebyla úplně duševně zdráva (od roku 2004 trpěla neurologickými obtížemi po prodělané anestezii), což však samo o sobě neznamená, že by nebyla plně způsobilá k právním úkonům. V souladu se soudem prvního stupně krajský soud zdůraznil, že zdravotní stav matky povinné v době uzavření smluv nebyl zdokumentován, a proto znalec MUDr. Matanelli nebyl schopen odpovědět, zda matka povinné byla v této době duševně zdravá. Přihlédl též k tomu, že odborného lékaře matka povinné z popudu příbuzných navštívila až v roce 2008, její manžel jí předával prakticky veškeré svoje příjmy k nakládání za účelem zabezpečení domácnosti až do podzimu 2008. K omezení matky povinné ve způsobilosti k právním úkonům došlo až rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. -75 ze dne 14. 7. 2010. S ohledem na tyto skutečnosti odvolací soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. uzavřel, že nebylo prokázáno, že by matka povinné při uzavírání předmětných smluv jednala v duševní poruše, která by ji k těmto úkonům činila neschopnou, a to ani ve stupni vysoké pravděpodobnosti.

Uvádí-li povinná v dovolání, že právní závěr odvolacího soudu, že pro aplikaci ustanovení , je nutná existence „vysoké míry pravděpodobnosti o tom, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše“, je v rozporu s blíže nespecifikovanou judikaturou Nejvyššího soudu, případně že tato otázka dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. , nelze se s ní ztotožnit.

Již v usnesení usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , Nejvyšší soud zdůraznil, že k naplnění předpokladů pro aplikaci ustanovení , (ke konstatování, že právní úkon je neplatný pro duševní poruchu jednající osoby) postačí vysoká pravděpodobnost existence takové duševní poruchy v době uskutečnění právního úkonu, a že není třeba, aby duševní porucha byla prokázána s naprostou jistotou. Závěr odvolacího soudu o potřebě nikoliv jistoty, ale „vysoké míry pravděpodobnosti“ existence duševní poruchy v době posuzovaného právního jednání, je tedy v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, zda je třeba aplikovat ustanovení , , a předestírá vlastní skutkové závěry), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. ).

Ze shora vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 11. 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu