Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2700/2016

23 Cdo 2700/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce E. K., podnikatele se sídlem Praha – Záběhlice, Bělčická 2844/19, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 45734283, zastoupeného JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, se sídlem Praha 3, Náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, proti žalované Diamond travel s.r.o., se sídlem Praha 1, Pařížská 67/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27567851, o zaplacení 234 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. -12, takto:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 6. 2015, č. j. -6, zastavil řízení o zaplacení 234 630 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobce proti výroku II. napadeného usnesení soudu prvního stupně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. -12, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání podle 237 spatřuje v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny otázky procesního práva: „Jak má soud postupovat v situaci, kdy žalobce neuhradí soudní poplatek za probíhající řízení, přičemž žalobce vezme svůj návrh na zahájení řízení zpět pro chování žalovaného, když tento návrh byl podán důvodně? Má v takovém případě žalobce (tedy za předpokladu, že neuhradil soudní poplatek) právo na přiznání náhrady nákladů řízení soudem v souladu s ? Žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2015, sp. zn. , a ustanovení a 2 má za to, že soud prvního stupně pochybil, když řízení zastavil pro neuhrazení soudního poplatku, neboť měl řízení zastavit z důvodu zpětvzetí žaloby a žalobci přiznat náhradu nákladů řízení, jestliže žalovaný zavinil zastavení řízení, uhradil-li dlužnou částku až po podání žaloby. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil obě usnesení vydaná v dané věci a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), dovolání projednal a rozhodl o něm podle , – dále opět jen „ “.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátem ( a ), Nejvyšší soud posoudil přípustnost dovolání.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podal-li žalobce dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není v této části dovolání ve smyslu uvedeného ustanovení přípustné.

K přezkoumávané části dovolání podaného proti rozhodnutí odvolacího soudu je třeba nejprve uvést, že předmětem odvolacího přezkumu byl napadený výrok usnesení soudu prvního stupně týkající se náhrady nákladů řízení, jejichž úhrady se žalobce domáhal, tj. náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně, a dále za zpětvzetí žaloby a podání odvolání, což je částka, která nepřevyšuje 50 000 Kč.

Podle však není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Předmětem sporu bylo právo žalobce na zaplacení neuhrazeného plnění z obchodněprávního vztahu mezi podnikateli, nejednalo se tedy o vztah ze spotřebitelské smlouvy, ani o vztah pracovněprávní, přičemž peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení je akcesorickým výrokem rozhodnutí co do merita věci.

Pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující 50 000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání soudy odepřely (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014).

Dovolání žalobce směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, není proto podle přípustné, jestliže předmětem řízení je náhrada nákladů řízení, jejichž úhrady se žalobce domáhal, tj. náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně, a dále za zpětvzetí žaloby a podání odvolání, což je částka, která nepřevyšuje 50 000 Kč.

Nejvyšší soud tudíž dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2016

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu