Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3182/2016

20 Cdo 3182/2016

U S N E S E N Í

M. B.

Z. T.

, pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 142 EX 01503/15, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2016, č. j. -22, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M, zastavil usnesením ze dne 11. 9. 2015, č. j. 142 EX 01503/15-007, exekuci v plném rozsahu (výrok I.), soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok II.) a současně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.). Uzavřel, že návrh na nařízení exekuce podle dotčeného exekučního titulu byl podán již dne 3. 11. 2012, byl zapsán pod sp. zn. a v řízení bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce k vymožení jistiny ve výši 690 000 Kč, avšak návrh na nařízení exekuce pro shodně uvedené příslušenství byl zamítnut. Exekutor proto v souladu s pokynem soudu prvního stupně návrh na nařízení exekuce pro totéž příslušenství z důvodu překážky věci rozsouzené zamítl.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že věcnému projednání návrhu oprávněného na nařízení exekuce pro uspokojení pohledávky vůči povinnému představující smluvní úrok z poskytnuté půjčky ve výši 2 % měsíčně z částky 690 000 Kč od 16. 8. 2011 do zaplacení a sankční úrok z prodlení ve výši 3 % měsíčně z částky 690 000 Kč od 1. 7. 2011 do zaplacení a dalších nákladů exekuce, brání nedostatek podmínky řízení spočívající v existenci věci pravomocně rozsouzené (viz zamítavé rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 11. 2012, č. j. -13). Okresní soud považoval v této části exekuční titul za nevykonatelný. Přišel-li oprávněný v návrhu i ve svém odvolání s tvrzením, jak bylo příslušenství specifikováno, pak oprávněným použitá citace neodpovídá předkládanému exekučnímu titulu, který tak stále postrádá vymezení přesného obsahu a rozsahu plnění na požadované příslušenství (odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Nesouhlasil s názorem oprávněného, že od vydání zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně došlo ke změně právní kvalifikace exekučního titulu v tom smyslu, že i když dříve nebylo možné hledět na něj jako na vykonatelný v části příslušenství, nyní to již lze. I judikatura zmíněná oprávněným stále vyžaduje přesné vymezení předmětu plnění.

Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, zda usnesení soudního exekutora, potažmo exekučního soudu, kterým se exekuční návrh zamítá, představuje překážku věci rozhodnuté. Dále má být jinak posouzena otázka materiální vykonatelnosti notářského zápisu s ohledem na určení doby plnění. Podle dovolatele je z notářského zápisu bez dalšího možné dovodit dobu plnění s ohledem na povahu úroku a sankčního úroku. Z podstaty sjednání úroku v případě půjčky vyplývá, že se platí za dobu, kdy jsou dlužníku poskytnuty peněžní prostředky, tudíž v dané věci má být nepochybně placen od 5. 4. 2011 do zaplacení. V případě sankčního úroku je zřejmé, že jej dlužník byl povinen platit od 1. 9. 2011. K překážce věci pravomocně rozhodnuté odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , týkající se zajištění náhradní bytové náhrady. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , podle něhož zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nezakládá bez dalšího překážku věci pravomocně rozhodnuté pro řízení o novém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podle stejného exekučního titulu. Jelikož došlo ke změně paradigmatu hodnocení vykonatelnosti notářských zápisů z důvodu (ne)určení doby plnění, nastala v mezidobí vykonatelnost podkladového rozhodnutí. Navrhl proto, „aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení“.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první, čl. II, bod 2. ), dále též jen „ “.

Dovolání není přípustné, protože závěr odvolacího soudu, že ve věci je dána překážka věci rozsouzené, je v souladu s konstantní judikatorní praxí Nejvyššího soudu a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. ). Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , v projednávané věci je zcela lichý, a uvedená citace je vytržena z kontextu. Nelze totiž přehlédnout, že zmíněné rozhodnutí řeší otázku přechodu práva z rozhodnutí o vyklizení bytu (tj. z exekučního titulu) z nájemce na pronajímatele.

Odvolací soud se též při posouzení otázky materiální vykonatelnosti notářského zápisu s ohledem na určení doby plnění neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a není ani třeba otázku posoudit jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud tedy dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová Ph.D.

předsedkyně senátu