Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 63/2015

KSOS 25 INS 1979/2013

33 ICdo 63/2015

U S N E S E N Í

Mgr. Ing. P. H., Ph.D.

, jako insolvenční správkyně dlužníka J. Š., zastoupené Mgr. Pavlínou Jaškovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Lužickosrbská 116/7, proti žalované

SMART Financial s.r.o.

, se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241, o určení pravosti a výše popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka

J. Š.

, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2015, č. j. , -47 ( ), takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 2. července 2014, č. j. -20 ( ), určil, že „žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení , pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1 přihláškou č. 7 ve výši 20.768 Kč“ (výrok I.), určil, že „žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení , pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1.1 přihláškou č. 7 ve výši 45.296 Kč“ (výrok II.), určil, že „žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení , pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 2 ve výši 14.674 Kč“ (výrok III.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.)

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. dubna 2015, č. j. , -47 ( ), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení , pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1 přihláškou č. 7 ve výši 20.768 Kč. V části výroku II. ohledně částky 10.771 Kč změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení , pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1.1 přihláškou č. 7; ve zbývající části tento výrok potvrdil, stejně jako výrok III. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná a dlužník uzavřeli dne 22. 2. 2007 úvěrovou smlouvu, podle níž žalovaná poskytla dlužníku jako spotřebiteli úvěr ve výši 15.000,- Kč. V bodě 11. obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je obsažena rozhodčí doložka. Rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Michalem Tonem dne 18. 12. 2007, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2008, byl dlužník (spolu s dalším spoludlužníkem) zavázán k zaplacení částky 20.768 Kč s úrokem z prodlení a nákladů rozhodčího řízení. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 6. 2008 soud nařídil exekuci na majetek dlužníka podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. Michala Tona ze dne 18. 12. 2007. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka J. Š. a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Dne 25. 4. 2013 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávek žalované za dlužníkem. Na přezkumném jednání ze dne 10. 6. 2013 žalobkyně pohledávky dlužníka popřela pro promlčení s tím, že rozhodčí řízení nevedlo k prodloužení promlčecí doby nebo k jejímu stavení, a pro neexistenci. Žaloba byla soudu doručena dne 16. 6. 2013.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a dlužníkem je smlouvou spotřebitelskou, a že rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je neplatná podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), takže rozhodce Mgr. Michal Ton neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu; rozhodčí nález proto nemohl založit pro spornou pohledávku účinky pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, resp. nemohl vyvolat žádné právní následky. Zatímco soud prvního stupně mimo jiné dovodil, že pohledávky ve výši 20.786 Kč a 10.771 Kč jsou promlčeny, odvolací soud se s tímto závěrem neztotožnil, neboť dospěl k závěru, že ke stavění promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky.

Proti měnícím výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (otázky promlčení), která nebyla doposud dovolacím soudem jednoznačně vyřešena.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 – dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že i pravomocný rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který z důvodu neplatnosti sjednané rozhodčí doložky neměl pravomoc k jeho vydání, má účinek spojovaný s pravomocným přiznáním práva z obchodního závazkového vztahu v soudním či rozhodčím řízení podle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku, a že tudíž pohledávky žalované nejsou promlčeny. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že popřené pohledávky jsou promlčené, neboť nebyly přiznány pravomocným rozhodnutím v civilním řízení. Rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu nebyl oprávněn, nevyvolává žádné právní účinky a nemůže nabýt právní moci ve smyslu materiálním; na práva jím přiznaná tudíž nelze hledět jako na práva přiznaná pravomocným rozhodnutím. Ustanovení § 110 obč. zák. stanoví pro pohledávku desetiletou promlčecí dobu pouze tehdy, bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu; z podstaty věci je tudíž vyloučeno, aby nicotný rozhodčí nález měl dopad do běhu promlčecích lhůt přihlášených pohledávek. Podle obchodního zákoníku, ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy (dále jen „obch. zák.“), promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí doložky řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se řídí rozhodčí řízení; sám zákon tudíž rozlišuje pro účel běhu promlčecích lhůt mezi tím, zda je rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky. V dané věci nebyla rozhodčí doložka uzavřena platně, takže obecná čtyřletá promlčecí doba nepřestala zahájením rozhodčího řízení běžet.

Uvedenou problematikou předloženou k dovolacímu přezkumu se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval (srovnej např. jeho rozsudky ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. ), přičemž dospěl k závěru, že ke stavení promlčecí doby dochází i v případě, že rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Odvolací soud tak rozhodl v souladu s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od které není důvodu se odchýlit ani v posuzovaném případě.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2016

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu