Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 67/2016

7 Tz 67/2016-47

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P. S. a J. M.,

Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 3. 11. 1954, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanovení tr. zák. ( , trestní zákon) v neprospěch obviněných P. S. a J. M.

Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se

zrušuje

. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvinění

P. S.,

nar. .... v J., okr. S., Slovenská republika, zemř. ......., naposledy bytem J., okr. S., Slovenská republika,

J. M.,

nar. ........ v Z., okr. V. K., Slovenská republika, zemř. ........., naposledy bytem Z., okr. V. K., Slovenská republika,

zprošťují se

podle tr. ř. obžaloby pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. ( , trestní zákon), jehož se měli dopustit tím,

že ačkoli jim byl řádně doručen povolávací rozkaz k nástupu vojenského cvičení, toto dne 25. 8. 1954 řádně nenastoupili a neučinili tak ani do 24 hodin po lhůtě stanovené v povolávacím rozkaze, přičemž se odvolávali na svoje náboženské přesvědčení,

tedy

že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nenastoupili službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 3. 11. 1954, sp. zn. , byli obvinění P. S. a J. M. uznáni vinnými trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. ( , trestní zákon) a odsouzeni podle tr. zák. k trestu odnětí svobody obviněný P. S. na jeden a třičtvrtě roku a obviněný J. M. na dva a čtvrt roku a oba obvinění podle tr. zák. k trestu ztráty čestných práv občanských a ztráty práv uvedených v tr. zák. na tři roky. Zároveň bylo podle tr. ř. , o trestním řízení soudním (trestní řád), rozhodnuto, že oba obvinění jsou povinni nahradit náklady trestního řízení každý jednou polovinou.

Podle zjištění býv. Nižšího vojenského soudu v Brně spáchali obvinění trestný čin tím, že ačkoli jim byl řádně doručen povolávací rozkaz k nástupu vojenského cvičení, toto dne 25. 8. 1954 řádně nenastoupili a neučinili tak ani do 24 hodin po lhůtě stanovené v povolávacím rozkaze, přičemž se odvolávali na svoje náboženské přesvědčení.

Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 3. 11. 1954.

Ministr spravedlnosti podal dne 18. 10. 2016 u Nejvyššího soudu ve prospěch obou obviněných stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně. Odkázal na to, že ve věci nebylo konáno řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Namítl, že obvinění svým jednáním uplatňovali právo na svobodu svědomí zaručené tehdejší u 9. května a že toto jednání nelze považovat za trestný čin. Vytkl nepřiměřenou tvrdost rozsudku také ve výroku o trestu s tím, že pokud jde o trest ztráty čestných práv občanských, bylo jeho uložení obviněnému P. S. v rozporu s ustanovením tr. zák. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení , o trestním řízení soudním (trestní řád), ve vztahu k ustanovení , trestní zákon, v neprospěch obou obviněných a v ustanovení tr. zák. v neprospěch obviněného P. S., aby podle tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle tr. ř. sám ve věci rozhodl zprošťujícím výrokem podle tr. ř., příp. aby postupoval podle tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.

Zjištění uvedené ve výroku o vině, podle něhož se obvinění odvolávali na svoje náboženské přesvědčení, bylo v odůvodnění napadeného rozsudku blíže specifikováno tak, že oba obvinění byli nejprve kalvinisty a později se stali Svědky Jehovovými. Z tohoto zjištění ale býv. Nižší vojenský soud v Brně nevyvodil odpovídající právní závěry, které by navazovaly na tehdejší u 9. května (ústavní zákon č. 150/1948).

9. května v ustanovení prohlašovala svobodu svědomí s tím, že podle měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Těmto právům ovšem samotná 9. května neposkytovala reálné záruky a naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména ustanoveními , . V ustanovení bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v y 9. května, spočívalo v tom, že sama nestanovila žádnou alternativu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo v jejím výkonu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nepřipouštělo a nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby, např. v podobě pozdější civilní služby podle , a výkon vojenské služby byl na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, vynucován prostředky trestní represe.

V důsledku toho byl výrok o vině obviněných trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. v rozporu s ustanoveními y 9. května a Všeobecné deklarace lidských práv.

Obvinění byli ve skutečnosti odsouzeni za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněných, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska jsou stanovena v , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. I když v posuzované věci nejde o řízení podle zákona o soudní rehabilitaci, mají uvedená hlediska interpretační význam ve vztahu k ustanovení tr. zák. o trestném činu nenastoupení služby v branné moci. V konfrontaci s těmito hledisky nemůže výrok o vině obviněných jako nezákonný obstát.

Tento závěr má oporu také v právních názorech vyslovených v nálezech Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. .

Pokud býv. Nižší vojenský soud v Brně posoudil skutek jako trestný čin, porušil tím zákon v ustanovení tr. v neprospěch obviněných.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a zprostil obviněné obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř., tj. z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Nejvyšší soud nepokládal za nutné v rámci výroku podle tr. ř. vyslovit namítané porušení zákona v ustanovení , o trestním řízení soudním (trestní řád). Toto ustanovení obecně upravovalo otázku, co je úkolem soudů v trestním řízení, a nemá přímý vztah k tomu, že podstatou porušení zákona v dané věci bylo vadné právní posouzení skutku.

Výrok o trestu byl ohledně obou obviněných zrušen již v důsledku toho, že byl zrušen nezákonný výrok o vině. Nejvyšší soud tudíž nepovažoval za nutné zvláště vyslovit u obviněného P. S. namítané porušení zákona v ustanovení § 43 odst. 1 tr. zák., tj. v ustanovení, které upravovalo podmínky pro uložení trestu ztráty čestných práv občanských.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. listopadu 2016

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu