Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 43 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (48)91BEDF96489E0302C12580AE0036000B.html
HTML · 28.08 KB
No categories available
21 Cdo 444/2016
21 Cdo 444/2016
U S N E S E N Í
E. R. T.,
MUDr. Potěšil, s. r. o.
se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Dr. Martínka č. 1491/7, IČO 26870304, zastoupenému Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Mizerově, Kirovova č. 1430/11, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group
se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 223/2009 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. září 2015 č. j. 16 Co 7/2015 -439, takto:
I. Rozsudek krajského soudu
se
ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným
mění
tak, že žalobkyně
je povinna
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 37 764 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 25 118 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. MUDr. Karla Adamuse, Ph.D, advokáta se sídlem v Karviné – Mizerově, Kirovova č. 1430/11.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 6. 2014 č. j. 26 C 223/2009 -349
rozhodl o žalobě podané žalobkyní u tohoto soudu dne 8. 9. 2009, kterou se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na náhradě škody způsobené nemocí z povolání 88 199 Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 30. 8. 2007 do 26. 8. 2008 částku 70 199 Kč, na náhradě za bolest 6 000 Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 12 000 Kč), tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 33 600 Kč a zamítl žalobu co do 70 199 Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Shledal, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví hygiena práce, vypracovaný MUDr. Danou Švirákovou, podle jehož závěru žalobkyně nepracovala u žalovaného za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání (syndrom karpálního tunelu), trpí „nezhojitelnými vadami“ spočívajícími v „nedostatku vstupních dat“, a na základě klinické diagnózy zjištěné při vyšetření žalobkyně dne 20. 9. 2007 v Karvinské hornické nemocnici dovodil „existenci“ nemoci z povolání. Přiznal proto žalobkyni na náhradě za bolest 9 600 Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 24 000 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, žalobu zamítl, neboť žalobkyně „nepředložila soudu žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že její pracovní neschopnost v období od 30. 8. 2007 do 26. 8. 2008 byla v příčinné souvislosti s následky nemoci z povolání“.
K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 9. 2015 č. j. 16 Co 7/2015 -439 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 600 Kč, tak, že se žaloba v této části zamítá, a potvrdil jej v zamítavém výroku; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 88 613 Kč k rukám advokáta MUDr. Mgr. Karla Adamuse, Ph. D., že žalobkyně a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně na základě znaleckého posudku MUDr. Dany Švirákové a znaleckého posudku doc. MUDr. Jarmily Fialové, CSc., dospěl k závěru, že žalobkyně netrpí nemocí z povolání, neboť její práce nesplňovala kritéria nadměrné a jednostranné zátěže horních končetin. Výši náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, kterou podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu přiznal žalovanému, určil částkou 88 613 Kč [odměna advokáta za 17 úkonů právní služby po 4 660 Kč (podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), 17 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestou k soudu prvního stupně a soudu odvolacímu ve výši 2 400 Kč a „jízdné“ k 6 jednáním ve výši 1 893 Kč]. Shledal, že účelnými úkony advokáta k uplatňování nebo bránění práva nejsou porady se žalovaným (s výjimkou porady po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, kdy bylo „nepochybně“ účelné „probrat důvody odvolání“), neboť z obsahu spisu je patrno, že žalovanému byla doručena všechna podání žalobkyně a veškerá „usnesení okresního soudu“ a spis neobsahuje žádné přílohy; nebylo proto nutné „se sedmkrát radit v rozsahu přes 1 hodinu s klientem“. Stejně tak odvolací soud nepovažoval za účelné „studium spisu v sedmi případech“, neboť „nic z toho, co by nebylo účastníkům zasláno, spis neobsahuje, s výjimkou referátů apod.“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, kterým tento rozsudek napadl ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ním a žalobkyní. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud hodnotí porady s jeho zástupcem s jedinou výjimkou jako neúčelné úkony, neboť osm porad s klientem ve sporu trvajícím sedm let nemůže být považováno za „neúčelnost“. Zdůraznil, že porady byly „v rámci úspor“ činěny, vyjma jediné, vždy ve dnech jednání soudu po jeho ukončení v sídle žalovaného nebo po prostudování spisu u soudu, tedy vždy v době, kdy se zástupce žalovaného nacházel v Ostravě, čímž „šetřil náklady v podobě jízdného a ztráty času“. Uvedl, že „daná problematika byla navíc vysoce odborná i po stránce znalecké“, že na poradách se vždy řešila „vyvstanuvší situace“, kdy žalovaný „byl nucen koncepčně reagovat“ i na mnoho nepravdivých tvrzení žalobkyně, která byla pronášena během jednotlivých soudních jednání, resp. uváděna v přípisech adresovaných soudu, že se musel vypořádat i s listinami průběžně přicházejícími soudu, které si soud postupně vyžádal od různých institucí a právnických osob, a že reakce žalovaného jsou patrné ze všech jeho přípisů obsažených v soudním spise, což „zcela ospravedlňuje osm účtovatelných porad během sedmi let, navíc v okamžiku, kdy prodlevy mezi jednotlivými soudními jednáními byly v řádu měsíců až let“. Dovolatel dále namítá, že „právem a nutností“ jeho zástupce je s ohledem na řádné zastupování v soudním sporu prostudovat spis, zejména když součástí spisu jsou listin y (založené do spisu žalobkyní nebo vyžádané na její žádost soudem), které nebyly účastníkům doručovány a které byly podstatné pro řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žalovanému na náhradě nákladů řízení u soudů obou stupňů přiznává 170 402 Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř. “), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (za jakých podmínek lze účastníku přiznat náhradu nákladů vzniklých mu v řízení v souvislosti s poradami se svým zástupcem, který je advokátem, a se studiem soudního spisu tímto zástupcem), přezkoumal napadený rozsudek v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání je částečně opodstatněné.
Podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Povinnost k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je ve sporném řízení – jak vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. - založena na principu odpovědnosti za výsledek, kterým je úspěch (neúspěch) účastníka ve věci. Právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, a odpovídající povinnost k zaplacení této náhrady zatěžuje účastníka, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný účastník ovšem nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva; za této podmínky má právo též na náhradu nákladů spojených s jeho zastupováním advokátem (tj. odměny za zastupování a hotových výdajů advokáta, které je povinen platit zastoupený účastník), jehož účelem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (srov. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d).
Součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Protože právní pomoc poskytuje advokát účastníku i tím, že za něj jako jeho zástupce v průběhu řízení nahlíží do soudního spisu a činí si z něho výpisy a opisy (§ 44 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů – byly-li potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva - spojených nejen s poradami se svým zástupcem, ale i s nahlížením do spisu zástupcem.
V projednávané věci žalovaný, který měl ve věci plný úspěch a který proto uplatnil proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, podáním doručeným odvolacímu soudu dne 18. 9. 2015 vyčíslil náklady svého zastoupení advokátem v souvislosti s těmito úkony právní služby: příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 28. 10. 2009, porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 11. 3. 2010 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání soudu dne 15. 3. 2010 v rozsahu přes dvě hodiny (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 15. 3. 2010, studium soudního spisu dne 29. 7. 2011 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 29. 7. 2011, studium soudního spisu dne 21. 3. 2012, porada klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 21. 3. 2012 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. Dany Švirákové ze dne 26. 7. 2012, studium soudního spisu dne 8. 11. 2012 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), vyjádření ze dne 9. 11. 2012 s návrhem na doplnění dokazování, studium soudního spisu dne 29. 1. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání soudu dne 1. 2. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 1. 2. 2013, vyjádření ze dne 7. 5. 2013, studium soudního spisu dne 13. 8. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání soudu dne 16. 8. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 16. 8. 2013, vyjádření ze dne 2. 9. 2013, účast na jednání soudu dne 10. 1. 2014 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 10. 1. 2014, studium soudního spisu dne 14. 1. 2014 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), vyjádření ze dne 29. 1. 2014, sepis „stanoviska“ k usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2014 č. j. 26 C 223/2009 -287, vyjádření ke znaleckému posudku doc. MUDr. Jarmily Fialové, CSc., s návrhem na doplnění dokazování ze dne 10. 6. 2014, účast na jednání soudu dne 18. 6. 2014 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 18. 6. 2014, sepis odůvodnění odvolání ze dne 17. 9. 2014, studium soudního spisu ze dne 16. 2. 2015 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání odvolacího soudu dne 16. 9. 2015 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas); celkem na náhradě nákladů řízení uplatnil (včetně 32 paušálních částek náhrady výdajů ve výši 300 Kč a soudního poplatku za odvolání ve výši 1 680 Kč) 170 402 Kč.
V posuzovaném případě je třeba náklady spojené s výše uvedenými poradami žalovaného se svým zástupcem (advokátem) a s nahlížením zástupce žalovaného do soudního spisu (vedle dalších uvedených nákladů souvisejících se zastupováním žalovaného advokátem a soudního poplatku za odvolání) považovat – s přihlédnutím ke skutkové složitosti věci (dané mimo jiné tím, že v ní byly vypracovány dva znalecké posudky v oboru zdravotnictví), k celkové délce řízení (6 let), k době prodlev mezi jednotlivými jednáními soudu prvního stupně, k poměrně značnému rozsahu spisu, který obsahuje též přílohy a jiné listin y, které nebyly zaslány zástupci žalovaného, jakož i k tomu, že porady probíhaly zpravidla po jednání soudu a že po nich zpravidla následovalo podání žalovaného týkající se věci samé – za potřebné k účelnému uplatňování práva žalovaného. Opačný závěr odvolacího soudu, který uvedené okolnosti nevzal náležitě v úvahu, proto není správný.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení žalovaného, který měl ve věci plný úspěch a který proto má – jak vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. - vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, které mu vznikly v řízení u soudu prvního stupně a v řízení odvolacím, měl odvolací soud přihlédnout k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení § 6 a následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (srov. § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ). Protože vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena, měl odvolací soud za této situace určit pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá sazba ve výši 20 800 Kč jak pro řízení u soudu prvního stupně, tak pro řízení odvolací. Kromě takto stanovené odměny za zastupování advokátem spočívají náklady žalovaného v řízení u soudu prvního stupně ve 28 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), v cestovném ve výši 3 764 Kč a v náhradě za promeškaný čas ve výši 4 800 Kč [srov. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů], tj. celkem 37 764 Kč, a v odvolacím řízení ve 4 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300 Kč, v cestovném ve výši 638 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 800 Kč a v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 1 680 Kč, tj. celkem 25 118 Kč.
Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 37 764 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 25 118 Kč [§ 243d písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný, který měl v dovolacím řízení převážně neúspěch, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni ani vedlejšímu účastníku v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu