Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3514/2016

23 Cdo 3514/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JANG s.r.o., se sídlem Napajedla, Svatoplukova 63, PSČ 76361, identifikační číslo osoby 63475910, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem Zlín, Zarámí 4077, proti žalované Plzeňský Prazdroj, a. s., se sídlem Plzeň, U Prazdroje 7, PSČ 30497, identifikační číslo osoby 45357366, zastoupené JUDr. Luďkem Lintnerem, advokátem se sídlem Plzeň 1, Bezručova 9, o určení, zda existuje právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o zajištění reklamních a propagačních služeb č. 2009/153675/102/PZRP71 ze dne 1. 10. 2009, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2016, č. j. -238, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Luďka Lintnera, advokáta se sídlem Plzeň 1, Bezručova 9.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2016, č. j. -238, není podle přípustné, neboť dovolatelka k vymezení přípustnosti dovolání pouze citovala ustanovení týkající se přípustnosti dovolání a uvedla, že problematika specifikovaná v dovolacích důvodech by měla být dovolacím soudem právně vyřešena jinak. Důvod dovolání spatřuje dovolatelka v nesprávných závěrech odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně, kdy namítá procesní pochybení soudu, čímž podle jejího názoru došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, bylo-li ji znemožněno být přítomna u provádění důkazů, resp., nebylo-li ji umožněno klást otázky při výslechu svědka, kdy tímto důkazem měla být prokazována skutková tvrzení žalobkyně. Má za to, že tím došlo k porušení metodologie výslechu svědka, což podle dovolatelky mohlo mít dopad na zákonnost napadeného rozhodnutí.

K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, v němž navrhla odmítnutí dovolání, nedostála-li dovolatelka podle jejího názoru zákonnému požadavku formálních náležitostí dovolání, požaduje-li, aby „právní otázka byla dovolacím soudem řešena jinak“, tedy kdy vymezení přípustnosti dovolání žalobkyní významově neodpovídá požadavku ustanovení , aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak.

Nejvyšší soud vyšel z ustanovení , z něhož vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek dovolatelky, aby posuzovaná otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, však významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).

K námitce dovolatelky, že odvolací soud i soud prvního stupně se dopustily procesního pochybení, tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nutno konstatovat, že podle může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Dovolatelka ve své argumentaci však pouze argumentuje svými závěry, v čem má spočívat tvrzená vada řízení a polemizuje v této souvislosti s právním posouzením věci odvolacím soudem. Dovolatelka v dovolání nijak nevymezila konkrétní právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí mělo záviset a která by splňovala jedno z kritérií přípustnosti uvedené v Přitom Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích dospěl k závěru, že případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle (srov. např. ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 1857/2015 nebo ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. – dostupné na www.nsoud.cz).

Zakládá-li dovolatelka námitky k nesprávnému právnímu posouzení věci na kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem, je namístě konstatovat, že Nejvyšší soud např. již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014 judikoval, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalobkyně označila otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a uvedla, od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil, nebo by označila otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak a jednalo by se zároveň o právní otázku, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil. Žádnému z těchto požadavků přípustnosti dovolání podle však dovolatelka nedostála, proto Nejvyšší soud uzavřel, že dovolatelka včas podaným dovoláním přípustnost dovolání ve smyslu nevymezila, dovolání žalobkyně není nepřípustné, a jako takové jej podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. listopadu 2016

JUDr. Kateřina Hornochovápředsedkyně senátu