Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4020/2016

30 Cdo 4020/2016

U S N E S E N Í

Ing. O. S.

E. N.

, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem Advokátní kanceláře STRNAD JOCH LOKAJÍČEK advokáti s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Jugoslávská 620/29, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2012, č. j. -164, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalované

se

vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení

nepřiznává

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání žalobce (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále též „odvolací soud“) není ve smyslu přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 25. listopadu 2015, č. j. -284, a rozsudek velkého senátu ze dne 12. listopadu 2014, č. j. -212) byla zrušena nálezem Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ze dne 19. července 2016, sp. zn. , v němž Ústavní soud vyložil, že vlastnické právo dovolatele

„musí ustoupit vlastnickému právu stěžovatelky, právu stejně silnému, které není oslabeno zanedbáním náležité bdělosti, jak dovodil odvolací soud ve svém prvním rozsudku ze dne 20. listopadu 2012, č. j. -164.“

S přihlédnutím k tomuto závaznému právnímu názoru Ústavního soudu, resp. s přihlédnutím k dosahu jeho nálezu ve smyslu y [byť z dosavadní judikatury Ústavního soudu není vůbec zřejmé, jak mohou vedle sebe vůbec koexistovat právní instituty vydržení a „nabytí nemovitosti od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí“ (který byl Ústavním soudem nově zaveden do právního řádu v poměrech účinnosti č. , v rozhodném znění); z žádného rozhodnutí Ústavního soudu totiž neplyne právní názor, v kterých případech a na podkladě jaké právní argumentace může „ustoupit“ institut vydržení novému institutu „nabytí nemovitosti od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí“, a to i s přihlédnutím k tomu, že zákonodárce kupř. v důvodové zprávě k , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), zcela jednoznačně uvádí, že v poměrech účinnosti č. , nabytí od nevlastníka možné nebylo] proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání žalobce ve smyslu pro jeho nepřípustnost odmítnout.

Dosavadní judikatorní rozkol v řešení otázky „nemo plus iuris“, který byl odstraněn až vydáním shora označeného nálezu Ústavního soudu, resp. jemu předcházejícím vydaným rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud – s ohledem na nutnou reflexi dosavadní judikatury Ústavního soudu (byť s dosud nevyřešeným problémem shora popsané koexistence zmíněných právních institutů) - vyložil a odůvodnil právní názor, že „podle platné právní úpravy účinné do 31. prosince 2013, resp. do 31. prosince 2014 (k tomu srov. § 3064 o. z.) bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí.“, vedl pak dovolací soud v poměrech této právní věci k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci za užití , a tedy k nepřiznání práva jinak procesně úspěšné žalované na náhradu nákladů odvolacího a dosavadního řízení vůči žalobci. Žalobce totiž až do vydání uvedeného nálezu Ústavního soudu, resp. do vydání posledně zmíněného rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu nemohl dost dobře předvídat judikatorní vývoj v řešení otázky „nemo plus iuris“, když dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu v řešení této otázky byla zcela jednoznačná a souznící s právním názorem dovolatele. Dovolací soud pak v těchto okolnostech spatřuje důvod hodný zvláštního zřetele, též s přihlédnutím k tomu, že na straně žalované uvedeným rozhodnutím nevznikne žádná závažná újma (takový důsledek z obsahu spisu vyvodit nelze).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. listopadu 2016

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu