Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2202/2016

30 Cdo 2202/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce Ing. M. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti žalovanému Z. Č., o náhradu nemajetkové újmy ve výši 60.000,- Kč s příslušenstvím, o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 2015, č.j. -39, takto:

Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v Jihlavě (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. července 2015, č.j. -34, nepřiznal žalobci pro odvolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. května 2015, č.j. -21, osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný vyplatil žalobci v období od března do května 2014 vysoké částky specifikované v odůvodnění tohoto usnesení, žalobce v době, kdy podával žalobu mohl předpokládat, výdaje spojené s tímto řízením a nemohl očekávat osvobození od soudních poplatků a navíc výše soudního poplatku činí pouze 2.000,- Kč. Pokud jde o ustanovení zástupce z řad advokátů, soud prvního stupně měl za to, že žalobce je schopen zcela jasně a zřetelně formulovat své požadavky vůči soudu a náležitě tak uplatňovat svoje práva a chránit své zájmy.

Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. září 2015, č.j. -39, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a navíc dodal, že na straně žalobce jde o zjevně (prima facie) bezúspěšné uplatnění práva a není proto dána ani další podmínka pro jeho osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů podle ve spojení s

Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce (dále též „dovolatel“) blanketním dovoláním ze dne 19. října 2015 a současně požádal, aby mu soud prvního stupně ustanovil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Dovolatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. listopadu 2015, č. j. -46, vyzván, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání.

Na tuto výzvu reagoval dovolatel prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů, který v zastoupení dovolatele doplnil dovolání. Uvedl v něm, že dovolání podává proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 2015, č.j. -39. Uvedené rozhodnutí podle žalobce spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Se závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu nesouhlasí, protože uvedené finanční prostředky nebyly vyplaceny. Dále uvádí, že má v současnosti dluh u ČSOB ve výši nejméně 17.000,- Kč a kromě příspěvku na bydlení ve výši 1.368,- Kč měsíčně nemá žádný příjem ani úspory. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že se v předmětné věci jedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva a nadále je přesvědčen, že je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho zájmů ve smyslu ustanovení Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014, a nejdříve se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Jak však vyplývá z posuzované dovolání, nikterak potřebné neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce nevymezil zákonem předvídaným způsobem, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Zejména neuvádí žádné ustanovení , o něž opírá přípustnost svého dovolání, pouze tvrdí, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ani z obsahu dovolání nelze dovodit, že by uplatňoval některou z okolností uvedenou v , které jedině mohou založit přípustnost dovolání.

Protože v souzené věci nebyl naplněn žádný předpoklad přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl ( věta první a odst. 2 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2016 JUDr. PavelPavlík předseda senátu