Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1167/2016

U S N E S E N Í

a) P. M. S.

a

b) D. S.

, obou zastoupených Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Duškova č. 164, proti žalovanému

KDT – development s. r. o.

se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Mánesova č. 1379/61, IČO 28443527, zastoupenému Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 630/57, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2015 č. j. -684, takto:

I. Usnesení krajského soudu

se

ve výroku, jímž byl rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 4. března 2015 č. j. -664 změněn ve výroku, kterým byla žalobcům uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 34 412,40 Kč k rukám advokátky Mgr. Anny Větrovské, tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 42 597 Kč k rukám advokátky Mgr. Anny Větrovské,

mění

tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 102 597 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Anny Větrovské, advokátky se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 630/57.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílnězaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 774 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 968 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Anny Větrovské, advokátky se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 630/57.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vsetíně dne 22. 3. 2011 domáhali, aby bylo určeno, že „kupní smlouva uzavřená dne 3. 12. 2010 mezi dlužníkem, jakožto prodávajícím, a žalovaným, jakožto kupujícím, na jejímž základě přešlo na žalovaného vlastnictví“ k označeným nemovitostem v k. ú. O., a „kupní smlouva uzavřená dne 20. 12. 2010 mezi dlužníkem, jakožto prodávajícím, a žalovaným, jakožto kupujícím, na jejímž základě přešlo na žalovaného vlastnictví“ k označeným nemovitostem v k. ú. H. B., jsou vůči žalobcům neúčinné. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2009 č. j. -99, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2010 a vykonatelnosti dne 10. 12. 2010, byla společnosti LAAX development a. s. uložena povinnost zaplatit žalobcům 2 000 000 Kč s příslušenstvím, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2010 č. j. -131, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2010 a vykonatelnosti dne 10. 12. 2010, potvrdil uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a uložil společnosti LAAX development a. s. zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 120 948 Kč, že společnost LAAX development a. s. své povinnosti vyplývající z těchto rozsudků ve stanovené lhůtě nesplnila, že žalobci proto podali dne 15. 12. 2010 u Okresního soudu Praha-západ návrh na nařízení exekuce, že společnost LAAX development a. s. se žalovaným uzavřela dne 3. 12. 2010 kupní smlouvu, na jejímž základě žalovaný s právními účinky vkladu ke dni 6. 12. 2010 nabyl vlastnické právo k nemovitostem v k. ú. O., a dne 20. 12. 2010 kupní smlouvu, na jejímž základě žalovaný s právními účinky vkladu ke dni 23. 12. 2010 nabyl vlastnické právo k nemovitostem v k. ú. H. B., a že tyto kupní smlouvy společnost LAAX development a. s. uzavřela v úmyslu zkrátit uspokojení žalobců jakožto oprávněných z uvedených pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, který musel být žalovanému znám, neboť sídlí na stejném místě, jako sídlila společnost LAAX development a. s. v době do 30. 12. 2010, a většinovým společníkem a jednatelem žalovaného je osoba, která je zároveň členem představenstva společnosti LAAX development a. s. a která (právě do 30. 12. 2010) byla navíc i předsedou jejího představenstva. Žalobci jsou přesvědčeni, že jsou splněny všechny předpoklady odporovatelnosti právního úkonu.

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí [poté, co usnesením ze dne 3. 8. 2011 č. j. -87 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2011 č. j. -106 „z věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. “ vyloučil odpůrčí žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že je vůči nim neúčinná kupní smlouva ze dne 3. 12. 2010 týkající se nemovitostí v k. ú. O., a vyslovil v této „vyloučené věci“ svou místní nepříslušnost s tím, že „vyloučená věc“ bude postoupena Okresnímu soudu v Opavě jako soudu místně příslušnému, co usnesením ze dne 27. 4. 2012 č. j. -290 vyzval žalovaného, aby složil zálohu na důkazy, které navrhl (30 000 Kč na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a 30 000 Kč na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence), co usnesením ze dne 5. 10. 2012 č. j. -418 přiznal ustanovené znalkyni z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, Ing. Pavlíně Bařinkové za podaný znalecký posudek znalečné ve výši 32 250 Kč a co usnesením ze dne 10. 9. 2013 č. j. -504 změněným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2013 č. j. -526 přiznal ustanovenému znaleckémuu z oboru ekonomika, odvětví posuzování správnosti, úplnosti a průkaznosti účetnictví, AUDITIA spol. s r. o. za podaný znalecký posudek znalečné ve výši 28 012 Kč] rozsudkem ze dne 4. 3. 2015 č. j. -664 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 34 412,40 Kč k rukám advokátky Mgr. Anny Větrovské a České republice „na nákladech znaleckého posudku“ 262 Kč „na účet Okresního soudu ve Vsetíně“ a že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům „na separovaných nákladech řízení“ 11 764,50 Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Petry Fifkové. Poté, co ze znaleckého posudku Ing. Pavlíny Bařinkové zjistil, že tržní cena nemovitostí převáděných kupní smlouvou uzavřenou dne 20. 12. 2010 mezi společností LAAX development a. s. a žalovaným (tehdy Kalinův mlýn, s. r. o.) za kupní cenu 3 100 000 Kč, která měla být uhrazena „zápočtem vzájemných závazků a pohledávek“, je 3 180 270 Kč, co ze znaleckého posudku znaleckéhou AUDITIA spol. s r. o. ustanoveného k otázce, zda kupní cena byla uhrazena vzájemným zápočtem závazků a pohledávek a zda „tyto pohledávky a závazky mají reálný základ a oporu v účetnictví obou stran“, zjistil, že „účetní operace v účetnictví nebylo vůbec možno ověřit u společnosti LAAX development a. s.“, a co z „listinných důkazů, zejména pak z úplného výpisu z obchodního rejstříku“ vzal za prokázáno, že Ing. M. M., který kupní smlouvu podepsal za obě smluvní strany, již ke dni 20. 12. 2010 nebyl předsedou představenstva společnosti LAAX development a. s., soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 20. 12. 2010 uzavřená mezi společností LAAX development a. s. a žalovaným je neplatná, neboť za prodávajícího byl tento právní úkon učiněn osobou, která v době uzavření smlouvy nebyla oprávněna za prodávajícího jednat ve smyslu ustanovení (k zániku funkce předsedy představenstva u Ing. M. M. došlo ke dni 9. 12. 2010), a že proto nelze vyslovit odporovatelnost tohoto právního úkonu, neboť neplatnost právního úkonu má přednost před jeho odporovatelností a odporovat lze jen platnému právnímu úkonu. Přestože v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že náklady žalovaného, který měl ve věci plný úspěch a kterému proto náleží plná náhrada nákladů řízení, sestávají kromě nákladů vzniklých mu v souvislosti se zastoupením advokátem (34 412,40 Kč) ze „dvou záloh na náklady znaleckého posudku 2 x 30 000 Kč, tedy celkem 60 000 Kč“, ve výroku o náhradě nákladů řízení uložil žalobcům zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení pouze 34 412,40 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného zmařila jednání soudu dne 21. 5. 2014 tím, že se k němu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, rozhodl soud prvního stupně o „separaci“ nákladů řízení ve výši 11 764,50 Kč, které je žalovaný povinen nahradit žalobcům. Soud prvního stupně dále uložil procesně neúspěšným žalobcům povinnost zaplatit státu náhradu části nákladů spojených se znaleckými posudky ve výši 262 Kč, která nebyla kryta zálohami složenými žalovaným.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 6. 2015 č. j. -684 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalobcům uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 34 412,40 Kč k rukám advokátky Mgr. Anny Větrovské, tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 42 597 Kč k rukám advokátky Mgr. Anny Větrovské, ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům na „separovaných“ nákladech řízení 11 764,50 Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Petry Fifkové, jej potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shledal, že správná výše nákladů řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s jeho zastoupením advokátem činí 42 597 Kč. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně žalobu zamítl z toho důvodu, že kupní smlouva, jejíž neúčinnosti se žalobci domáhali, je neplatná, že její právní účinky vůbec nenastaly a že proto nelze vyslovit odporovatelnost tohoto právního úkonu, odvolací soud dospěl k závěru, že vypracování znaleckých posudků z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, a z oboru ekonomika, účetnictví, které soud ke svému rozhodování nepoužil (z jejich závěrů nevycházel), bylo žalovaným navrhováno (k prokázání „reálnosti finančních transakcí“ a „poskytnutého reálného ekvivalentu“) zcela nadbytečně a že za takové situace nelze považovat zálohu na vypracování těchto znaleckých posudků složenou žalovaným v celkové výši 60 000 Kč za náklady účelně vynaložené a po žalobcích nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady žalovanému hradili. Postup soudu prvního stupně podle ustanovení byl podle názoru odvolacího soudu na místě a výši žalobcům soudem prvního stupně přiznaných „separovaných“ nákladů řízení za zmařené jednání dne 21. 5. 2014 odvolací soud shledal správnou.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, kterým toto usnesení napadá v jeho měnícím výroku. Namítá, že náklady na znalecké posudky v „zálohové“ výši 60 000 Kč patří k nákladům potřebným k účelnému bránění práva proti žalobcům, kteří v řízení nebyli úspěšní, a to bez ohledu na to, že – až po vypracování těchto znaleckých posudků – se změnil právní názor soudu prvního stupně na posuzovanou věc, v důsledku něhož již vypracované znalecké posudky nebyly potřebné, respektive na nich soud prvního stupně svoje rozhodnutí o věci nezaložil, neboť pokud by žalobci nepodali odpůrčí žalobu, se kterou nebyli úspěšní, tyto náklady by žalovanému nevznikly; jde přitom o náklady potřebné na provedení důkazů, o jejichž provedení soud rozhodl podle a které soud považoval za potřebné pro svoje rozhodnutí ve smyslu . Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že vydal „překvapivé“ rozhodnutí, neboť „zcela změnil právní náhled na věc, pokud jde o účelnost a potřebnost těchto nákladů“, aniž by umožnil účastníkům se k této otázce před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku a „ve výrocích akcesorických“ a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena (zda je nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníka řízení záloha na náklady důkazu, který navrhl, složená účastníkem na základě rozhodnutí soudu, jestliže soud vzhledem k právnímu názoru, který v rozhodnutí o věci samé zaujal, shledal důkaz, na jehož provedení byla záloha použita, pro rozhodnutí nepotřebným), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.

Podle ustanovení lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.

Podle ustanovení jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle

Podle ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Povinnost k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je ve sporném řízení – jak vyplývá z ustanovení - založena na principu odpovědnosti za výsledek, kterým je úspěch (neúspěch) účastníka ve věci. Právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, a odpovídající povinnost k zaplacení této náhrady zatěžuje účastníka, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný účastník ovšem nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva; za této podmínky má právo též na náhradu nákladů důkazů, které platil.

Složí-li účastník na základě rozhodnutí předsedy senátu zálohu na náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu ( ), jde o náklad účastníka potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva. To platí i v případě, že z důkazu, na jehož provedení byla záloha složená účastníkem použita, soud neučinil skutková zjištění, která by byla - vzhledem k právnímu názoru, který v rozhodnutí o věci samé zaujal - významná pro právní posouzení věci, a že se proto tento důkaz ukázal být pro rozhodnutí soudu nepotřebný. Účelnost nákladu vynaloženého za těchto okolností účastníkem na provedení důkazu nelze zaměňovat s účelností postupu soudu, který provedl důkaz, jenž si vyžádal náklady, přestože nebyl pro rozhodnutí soudu potřebný. Vzhledem k tomu, že o tom, které důkazy budou ve věci provedeny, rozhoduje soud (srov. a 3 ), nemůže účastník účelnost postupu soudu v tomto směru ovlivnit. Úspěšný účastník má proto právo na náhradu nákladu spočívajícího v záloze na náklady důkazu, kterou složil na základě rozhodnutí předsedy senátu, bez ohledu na to, že z důkazu, na jehož provedení byla složená záloha použita, soud neučinil skutková zjištění významná pro právní posouzení věci.

V projednávané věci soud prvního stupně – jak vyplývá z obsahu spisu - usnesením ze dne 27. 4. 2012 č. j. -290 uložil žalovanému povinnost, aby složil zálohu na důkazy, které navrhl (30 000 Kč na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a 30 000 Kč na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence), a tuto zálohu v celkové výši 60 000 Kč použil na znalečné přiznané znalkyni Ing. Pavlíně Bařinkové, kterou ustanovil ke zjištění tržní ceny nemovitostí převáděných kupní smlouvou uzavřenou dne 20. 12. 2010 mezi společností LAAX development a. s. a žalovaným, a znaleckémuu AUDITIA spol. s r. o., který ustanovil k otázce, zda kupní cena byla uhrazena vzájemným zápočtem závazků a pohledávek a zda „tyto pohledávky a závazky mají reálný základ a oporu v účetnictví obou stran“. Záloha na důkazy znaleckými posudky složená žalovaným na základě rozhodnutí předsedy senátu v celkové výši 60 000 Kč představuje – jak vyplývá z výše uvedeného - náklad žalovaného potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva bez ohledu na to, že znalecké posudky vypracované znalkyní Ing. Pavlínou Bařinkovou a znaleckým ústavem AUDITIA spol. s r. o. k odborným otázkám, jejichž vyřešení bylo třeba pro posouzení, zda předmětná kupní smlouva je odporovatelným právním úkonem, se ukázaly být pro rozhodnutí soudu nepotřebné, neboť soud prvního stupně ve svém rozsudku dospěl k závěru, že kupní smlouva je neplatná, protože za prodávajícího byl tento právní úkon učiněn osobou, která v době uzavření smlouvy nebyla oprávněna za prodávajícího jednat. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, má proto právo nejen na náhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s jeho zastoupením advokátem a stanovených odvolacím soudem ve výši 42 597 Kč, ale též na náhradu nákladu spočívajícího v záloze na důkazy znaleckými posudky složené žalovaným ve výši 60 000 Kč, tj. celkem 102 597 Kč.

Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně [nikoli však „překvapivě“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka „nepředvídatelné“ jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2015 sp. zn. ); o takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť odvolací soud své závěry (byť nesprávné) založil výlučně na obsahu spisu] a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky změnil usnesení odvolacího soudu v jeho dovoláním napadeném měnícím výroku tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 102 597 Kč [ ].

Vzhledem ke změně usnesení odvolacího soudu rozhodl dovolací soud i o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že náhradu těchto nákladů přiznal žalovanému proti žalobcům, neboť žalovaný měl v odvolacím řízení převážný úspěch (v rozsahu 90 %, a tedy neúspěch v 10 %), a proto má vůči žalobcům právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, které mu vznikly v odvolacím řízení, ve výši 80 % ( věta první, a 2, ). Náklady žalovaného potřebné k uplatňování práva v odvolacím řízení spočívají v paušální sazbě odměny za zastupování žalovaného advokátem ( část věty první před středníkem ) určené dovolacím soudem s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) poskytnuté právní služby ve výši 500 Kč, v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč ( ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (, věta druhá ), tj. celkem 968 Kč, a z toho 80 % činí 774 Kč.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný měl v dovolacím řízení plný úspěch, a žalobci jsou proto povinni nahradit mu náklady potřebné k uplatňování práva v dovolacím řízení, které spočívají v paušální sazbě odměny za zastupování žalovaného advokátem ( část věty první před středníkem ) určené dovolacím soudem s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) poskytnuté právní služby ve výši 500 Kč, v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč ( ve znění pozdějších předpisů), v zaplaceném soudním poplatku za dovolání ve výši 2 000 Kč a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (, věta druhá ), tj. celkem 2 968 Kč.

Žalobci jsou povinni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 102 597 Kč, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 774 Kč a náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2 968 Kč žalovanému zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, která žalovaného v těchto řízeních zastupovala ( ), do 3 dnů od právní moci usnesení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2016

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu