Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4828/2016

23 Cdo 4828/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně IZOMAT stavebniny s.r.o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Michalská 432/12, PSČ 110 00, IČO 45242003, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, PSČ 140 00, proti žalované FESAN s.r.o., se sídlem ve Vlastibořicích - Jivina 29, PSČ 463 44, IČO 27285723, zastoupené JUDr. Richardem Polmou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Křížkovy schody 67/2, PSČ 293 01, o zaplacení částky 61 720 Kč s s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2015, č. j. -75, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22 února 2013, č. j. -21, zamítl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení o zaplacení částky 61 720 Kč s příslušenstvím, kterou vznesla žalovaná podle (dále jen „ “), neboť účastníci řízení si podle ustanovení sjednali v článku IX bodu 9.6 rámcové kupní smlouvy pro rok 2011/b. s./PO uzavřené dne 27. května 2011 místní příslušnost soudu podle sídla žalobkyně, tedy Obvodního soudu pro Prahu 1.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2015, č. j. -75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ze znaleckého posudku JUDr. Jiřího Straky ze dne 13. července 2015 zjistil, že podpis jednatelky žalované na rámcové smlouvě ze dne 27. května 2011 je jejím pravým podpisem. S ohledem na tento závěr znaleckého posudku a na znění článku IX bodu 9.6 rámcové smlouvy ze dne 27. května 2011, v němž si smluvní strany sjednaly, že v případě sporu mezi nimi je k projednání věci místně příslušným soudem soud v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu, dospěl odvolací soud k závěru, že smluvní strany si řádně sjednaly příslušnost jiného soudu než obecného soudu podle sídla žalované. Vzhledem k tomu, že obě účastnice jsou právnickými osobami – podnikatelkami a vymáhaná pohledávka vznikla v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, jedná se tedy o věc obchodní, mohly si na místo obecného soudu podle ve znění účinném do 31. prosince 2013 sjednat místní příslušnost soudu jiného, v daném případě soudu v sídle žalobkyně, přičemž se nejednalo o výlučnou příslušnost soudu podle

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle s ohledem na to, že soudy dosud neřešily otázku, zda může být doložka o volbě soudu příslušného pro spory mezi smluvními stranami platná pouze jako dva řádky obchodní smlouvy bez odkazu na konkrétní soud.

Článek 9.6 rámcové kupní smlouvy účastnic ze dne 27. května 2011 není podle názoru dovolatelky dostatečně určitý a srozumitelný, když neurčuje žádný jiný existující okresní nebo krajský soud, ani žádný obdobný orgán (např. rozhodce atd.). Dovolatelka je přesvědčena, že si účastnice nesmluvili dohodou příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1. Dovolání je proto důvodné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že předmětná prorogační dohoda uzavřená ve smyslu je v totožném znění přijímána opakovaně soudy v České republice. Dohoda je podle názoru žalobkyně dostatečně určitá a stanovuje místní příslušnost pro Obvodní soud pro Prahu 1. V dané věci se nejedná o vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchyloval od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by dosud dovolacím soudem nebyla řešena či rozhodována rozdílně. Žalobkyně navrhla odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen opět „ “.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení přípustné k řešení otázky, zda je platná dohoda o místní příslušnosti soudu (prorogace) podle ve znění účinném do 31. prosince 2013, kterou se sjednává místní příslušnost soudu „v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu“, bez uvedení konkrétního soudu, neboť tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Dovolání však není důvodné.

Podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013, se účastníci řízení v obchodní věci mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.

Podle ustanovení , nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Ustanovení až 4 určuje věcnou příslušnost krajských soudů.

Podle je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

Podle je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

V této věci se nejednalo o příslušnost výlučnou stanovenou v , neboť není dána žádná skutečnost vymezená v uvedeném ustanovení.

Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího účastnice řízení do své rámcové kupní smlouvy ze dne 27. května 2011 zařadily v článku 9.6 ujednání o prorogační doložce, které neurčovalo výslovně, který konkrétní soud prvního stupně určují jako místně příslušný k projednání jejich eventuálního sporu o závazcích vyplývajících z uzavřené rámcové kupní smlouvy. Dohodly se však, že místně příslušným je soud v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu.

Takto sjednané určení místně příslušného soudu mezi podnikateli je dostatečně určité.

S přihlédnutím k ustanovení a nelze než dovodit, že v případě věcné příslušnosti okresního soudu (jako je tomu v daném případě) je podle dohody o prorogaci místně příslušný okresní soud, v jehož obvodu má prodávající (žalobkyně) sídlo (v dané věci tedy Obvodní soud pro Prahu 1), v případě věcné příslušnosti krajského soudu je pak místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má prodávající (žalobkyně) sídlo.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení zamítl.

Protože v daném případě nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, rozhodne o náhradě nákladů dovolacího řízení soud v konečném rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2016

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu