Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1664/2016

29 Cdo 1664/2016

U S N E S E N Í

a) M. F.

a

b) M. F.

, obou zastoupených Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, PSČ 460 01, proti žalovanému

Mysliveckému spolku Kunratice - zahrady

,

se sídlem ve Frýdlantu, Žitavská 3008, PSČ 464 01, identifikační číslo osoby 46746081, zastoupenému JUDr. Vladimírem Matulou, narozeným 13. května 1954, bytem ve Frýdlantu, Děkanská 83, PSČ 464 01, o určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobců není v souladu se zákonem a stanovami a o určení, že žalobci jsou členy žalovaného, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. října 2014, č. j. -57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 27. března 2014, č. j. -38, zamítl žalobu o určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného ze dne 28. dubna 2012 o vyloučení žalobců není v souladu se zákonem a stanovami a že žalobci jsou nadále členy žalovaného (výroky I. a II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalobců potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání, které nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v , není přípustné ani podle

Závěr, podle něhož marným uplynutím subjektivní lhůty třiceti dnů podle , o sdružování občanů, zaniká právo člena sdružení požádat soud o určení, zda je rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena v souladu se zákonem a stanovami, a to bez ohledu na to, zda již uplynula i objektivní lhůta šesti měsíců a bez ohledu na to, zda dovolatelé byli poučeni o možnosti podat žalobu podle zákona o sdružování občanů, přičemž soulad rozhodnutí členské schůze sdružení se zákonem a stanovami lze přezkoumat pouze v řízení podle označeného ustanovení, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. odvolacím soudem přiléhavě odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2007, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sp. zn. , jakož i judikaturu tam citovanou; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Opačný závěr neplyne – a dovolatelé se mýlí, usuzují-li jinak – ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 91/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud neposuzoval otázku platnosti usnesení orgánu sdružení ani otázku povahy a běhu lhůt k podání žaloby podle § 15 zákona o sdružování občanů.

Dovolání nečiní přípustným ani otázka „náležitostí rozhodnutí sdružení o vyloučení svého člena“. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že náležitosti takového rozhodnutí nejsou zákonem upraveny a jsou (případně) ponechány na stanovách sdružení (srov. např. shora citované usnesení sp. zn. ). Jakkoliv je nezbytné, aby rozhodnutí orgánu sdružení bylo (přinejmenším) srozumitelné a určité (srov. obdobně v poměrech obchodních korporací usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. ), v projednávané věci není pochyb o tom, že uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí členské schůze žalovaného dostála.

Byly-li žaloby dovolatelů zamítnuty pro zánik jejich práva podat žalobu podle § 15 zákona o sdružování občanů, jsou zcela bez právního významu (a tudíž ani nemohou založit přípustnost dovolání) úvahy dovolatelů o rozporu napadených rozhodnutí členské schůze se zákonem a stanovami žalovaného (viz shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu). Na jejich posouzení ostatně odvolací soud (správně) své rozhodnutí nezaložil.

Konečně dovolání nečiní přípustným ani otázka výkladu přechodných ustanovení , (dále též jen „o. z.“), a případné aplikovatelnosti úpravy na projednávanou věc. Je tomu tak již proto, že – jak se podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu – ani dovolatelem citovaná přechodná ustanovení ( a 3028 o. z.), ani o. z. nelze vykládat tak, že způsobují či umožňují pravou zpětnou retroaktivitu úpravy spolků obsažené v (v podrobnostech srov. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a dovozovat, že na běh lhůt pro napadení rozhodnutí členské schůze žalovaného, přijatého 28. dubna 2012, dopadá o. z. (jak „s určitou mírou nejistoty“ dovozují dovolatelé).

Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že ani opačný výklad (totiž, že subjektivní lhůtu k napadení rozhodnutí členské schůze je nutno posoudit dle § 259 o. z. a tato činila tři měsíce) by dovolatelům nepřinesl úspěch ve věci, neboť žalobu proti rozhodnutím členské schůze přijatým dne 28. dubna 2012 podali až dne 26. října 2012.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2016

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu