Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1072/2016

30 Cdo 1072/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobců a)Ing. P. K., a b) Š. K., zastoupených Mgr. Janem Tomsem, advokátem se sídlem v Ostravě–Michálkovicích, Petřvaldská 200/99, proti žalovanému P. N., zastoupenému Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská třída 936/21, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2015, č. j. -640, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalovaného (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též „odvolací soud“) není ve smyslu přípustné.

Je tomu tak – s ohledem na dovolatelem v dovolání vymezené právní otázky – z následujících důvodů.

K dovolatelem tvrzenému porušení zásady dvojinstančnosti řízení ze strany odvolacího soudu nutno uvést, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení a už vůbec ne ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení. Odvolací soud proto nemůže odmítnout provést za odvolacího řízení jakýkoliv důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu věci jen s poukazem na „zásadu dvojinstančnosti občanského soudního řízení“, jestliže mu ustanovení , 3 nebo 4 ukládá povinnost takový důkaz provést, vyplývá-li taková povinnost z postupu podle nebo jestliže může zopakovat důkaz nebo doplnit dokazování o dosud neprovedený důkaz, i když mu zákon v tomto směru povinnost při dokazování neukládá. Právo na spravedlivý proces je podle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (oproti představě dovolatelů) naplněno tehdy, je-li věc posouzena alespoň v jednom stupni orgánem, který naplňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [srov. např. Delcourt v. Belgie, rozsudek ze dne 17. ledna 1970, Série A, č. 11, odst. 25, nebo Butkevičius v. Litva, rozsudek ze dne 26. března 2002, č. 48297/99, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2002-II, odst. 43, rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. , ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. , ze dne 19. prosince 2012, ze dne 19. prosince 2012, sp. zn. , ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014; všechna zde označená rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách (pokud jde o rozhodnutí Ústavního soudu) http://nalus.usoud.cz nebo (pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu) na internetových stránkách http://nsoud.cz).

Lze tedy uzavřít, že v namítaném směru se odvolací soud od uvedené judikatury neodchýlil.

Rovněž nákladový výrok dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, vycházející ze závěru, že v daném typu řízení je třeba za tarifní hodnotu považovat hodnotu výše peněžitého plnění v řízení, o jehož obnovu jde, vychází z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchylovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 27. června 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 85/2013).

Za ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu je nepochybně třeba považovat rozhodnutí dovolacího soudu, které obsahuje předmětný právní názor na řešení příslušné právní otázky, a jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť právě takové rozhodnutí vyjadřuje (většinový) názor občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, přičemž uvedenou publikací je splněn (formální) předpoklad pro sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů [soudní praxi se dává na vědomí, že v publikovaném rozhodnutí vyložený právní názor, jehož gros je obsaženo v tzv. právní větě, jež předchází vlastnímu textu rozhodnutí, obsahuje (většinový) názor (v tomto případě) občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jemuž se musí podřídit i rozhodovací praxe tzv. malých (tříčlenných) senátů, ledaže by byl zvolen postup předvídaný v , o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, upravující předložení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu [dospěl-li (tříčlenný) senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí (tříčlenného senátu) Nejvyššího soudu] .

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání učiněný prostřednictvím jejich advokáta), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta (vycházeje z tarifní hodnoty 500.000,- Kč) ve výši 10.300,- Kč podle , věty první, , ., , , vyhl. č. [s ohledem na zastupování dvou osob náleží advokátovi žalobců za každého z nich mimosmluvní odměna snížená o 20 %], tj. 2 x 8.480,- Kč, celkem tedy 16.480,- Kč , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( cit. advokátního tarifu), tj. celkem (16.480,- Kč + 300,- Kč) 16.780,- Kč, a z částky 3.523,80 Kč představující 21 % daně z přidané hodnoty (srov. , , v platném znění), tedy celkem ve výši 20.303,80 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. října 2016

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu