Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 37/2016

25 Cdo 37/2016

U S N E S E N Í

Ing. E. L.

VENUS TRADE AND TOURS, spol. s r. o.,

IČ 17049415, se sídlem Ječná 508/10, Praha 2, zastoupené JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, o 263.294 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. -364, takto:

I. Dovolání žalované

se

odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.922 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Martina Zvěřiny, advokáta se sídlem Dukelská 456/21, České Budějovice.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 11. 2013, č. j. -337, v souvislosti s rozhodnutím o náhradě škody na zdraví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 174.524 Kč.

K odvolání žalované do výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2015, č. j. -364, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 169.448,41 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud zohlednil pouze úspěch žalobkyně a ignoroval, že ve zbývající části měla úspěch žalovaná, přičemž žalobkyně měla se svými nároky úspěch v 55 % a žalovaná ve 45 %. Náhrada nákladů řízení měla být správně stanovena tak, že žalobkyně obdrží náhradu nákladů řízení pouze v té části, v níž její úspěch převýšil úspěch žalované. Odvolací soud postupoval v rozporu s , když nezohlednil, že žalovaná měla plný úspěch u dvou z pěti nároků, a částečný úspěch u dalších dvou nároků. Protože soud nerozhodl podle zásady úspěchu stran v řízení dle , aniž svůj postup náležitě vysvětlil, dopustil se nesprávného právního posouzení a jeho rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a s rozhodnutími Nejvyššího soudu, z nichž dovolatelka poukazuje na usnesení ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. . Navrhla, aby dovolací soud napadený výrok zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí se závazným právním názorem, že náhrada nákladů řízení se stanoví dle zásady úspěchu v řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí je správné, byť měla výhrady k dílčím výpočtům odvolacího soudu. Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení správně aplikoval též ustanovení , i když podle jejího názoru soud měl toto ustanovení použít ve větší míře. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za dostatečně spravedlivé a srozumitelné. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle , i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Jak vyplývá z konstantní judikatury, jednotlivé složky práva na náhradu škody se projevují jako samostatné dílčí nároky a s touto jejich samostatností je nutné počítat i při rozhodování o nákladech řízení. Určení výše nároku na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění je závislé na znaleckém posudku, kdežto nárok na náhradu za ztrátu na výdělku je zpravidla objektivně určitelný porovnáním dosahovaného výdělku před úrazem a po něm. Tato rozdílnost ve způsobu zjišťování výšky nároku má význam při použití ustanovení , neboť má za následek odlišný režim rozhodování o náhradě nákladů řízení při částečném neúspěchu anebo při stanovení nižší náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, než byla požadovaná (pokud nespočívá neúspěch přímo v základu nároku); pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, řídí se nárok na náhradu nákladů řízení ustanovením , zatímco u nároku na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění se náhrada nákladů řízení stanoví podle (srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení je výjimkou z obecné zásady úspěchu, resp. částečného úspěchu ve věci, na které je založeno ustanovení Použití této výjimky připadá do úvahy, závisí-li úspěch ve věci na znaleckém posudku či na úvaze soudu o výši plnění, tedy tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí na znaleckém posudku, neboť závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, je na místě aplikace (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 977).

Předmětem řízení v dané věci byly nároky žalobkyně na náhradu bolestného, za ztížení společenského uplatnění včetně jejich zvýšení, na náhradu za ztrátu na výdělku a na penzijních fondech. Odvolací soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nepochybil tím, že rozlišil nároky, ohledně nichž se náhrada nákladů řízení řídí čistě poměrem úspěchu a neúspěchu ve věci podle , a nároků, jejichž výše spočívala na znaleckém posouzení či uvážení soudu a řídí se podle

Dovolatelkou citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu se otázky aplikace ustanovení , 3 ve věci náhrady škody na zdraví netýkají. Usnesení ze dne. 18. 12. 2014, sp. zn. , řeší otázku náhrady nákladů řízení na základě skutkově odlišné situace z hlediska , usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , se zabývá aplikací při zastavení řízení.

Dovolatelce nelze přisvědčit, že o náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto výhradně podle zásady poměru úspěchu či neúspěchu v řízení, a pokud odvolacímu soudu vytýká, že neaplikoval striktně jen ustanovení , tento její názor je v rozporu s platnou právní úpravou i s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že otázka předložená dovolacímu soudu byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a ani v tomto případě není důvod k odlišnému posouzení.

Dovolání žalované není podle ustanovení přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2016

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu