Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 50/2016

4 Tz 50/2016-25

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. S.

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 1950, sp. zn. ,

byl

porušen zákon

v ustanoveních , trestní zákon, a , trestní zákon, v neprospěch obviněného J. S.

Napadený rozsudek se

zrušuje

.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný J. S.

zprošťuje

obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 2. 10. 1950 po nástupu do vojenské základní služby a později dne 8. 10. 1950 v K. odmítl z náboženských důvodů jako příslušník sekty „Svědci Jehovovi“ obléci vojenský stejnokroj, vzíti do rukou zbraň a podrobiti se vojenskému výcviku, ač mu to bylo příslušnými představenými nařízeno a na svém odmítavém stanovisku setrval, čímž měl spáchat trestný čin neuposlechnutí rozkazu představeného podle , trestní zákon a trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle , trestní zákon.

Odůvodnění:

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 1950, sp. zn. , byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem neuposlechnutí rozkazu představeného podle , trestní zákon, a trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle , trestní zákon, kterých se dopustil tím, že „dne 2. 10. 1950 po nástupu do vojenské základní služby a později dne 8. 10. 1950 v K. odmítl z náboženských důvodů jako příslušník sekty „Svědci Jehovovi“ obléci vojenský stejnokroj, vzíti do rukou zbraň a podrobiti se vojenskému výcviku, ač mu to bylo příslušnými představenými nařízeno a na svém odmítavém stanovisku setrval“.

Za uvedené jednání byl obviněný J. S. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců a ztrátě občanských práv na 5 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 11. 1950.

Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 1950, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení a , o trestním řízení soudním, ve vztahu k ustanovením a , trestního zákona.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že v případě trestných činů obviněného J. S. se jednalo o činy směřující k uplatnění základního práva občana zaručeného mu u Československé republiky z roku 1948. Výše uvedené trestné činy byly proto prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a u ve smyslu , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, k němuž je nutno přihlédnout, byť se na projednávanou věc přímo nevztahuje vzhledem k tomu, že návrh na rehabilitační řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebyl v této věci podán. Bývalý Nižší vojenský soud v Olomouci proto pochybil, když nepřihlédl především ke skutečnosti, zda je posuzovaný skutek vzhledem k motivaci jednání obviněného J. S. vůbec trestným činem, neboť obviněný tímto jednáním pouze realizoval svá základní práva a svobody. Tomuto aspektu však soud nevěnoval náležitou pozornost.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 1950, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.Nejprve Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že měl při svém rozhodování k dispozici pouze ověřenou kopii rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 1950, sp. zn. . Nejvyšší soud proto podle § 267 odst. 3 tr. ř. mohl přezkoumat pouze zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. Řízení napadenému rozhodnutí předcházející mohl Nejvyšší soud přezkoumat pouze v omezeném rozsahu, a to vzhledem k nedostupnosti původního trestního spisu. Z kopie napadeného rozsudku však dospěl Nejvyšší soud k závěru o tom, že zákon porušen byl. Podle , trestní zákon, se trestného činu vyhýbání se služební povinnosti dopustí ten, kdo se úmyslně vyhne plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, žea) poškodí se na zdraví, opije nebo učiní jinak nezpůsobilým, nebob) padělá u, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo se odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení.Podle , trestní zákon, se trestného činu neuposlechnutí rozkazu představeného dopustí ten, kdo odepře provést nebo, byť i z nedbalosti, neprovede rozkaz představeného.Nejvyšší soud, ač neměl k dispozici spisový materiál, ale pouze ověřenou kopii rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 1950, sp. zn. , považuje za nutné uvést následující. Ze skutkové věty výroku napadeného rozhodnutí a dále z jeho odůvodnění jednoznačně vyplývá, že obviněný J. S. po nástupu do vojenské základní služby odmítl z náboženských důvodů obléci vojenský stejnokroj, vzít do rukou zbraň a podrobit se vojenskému výcviku, ač mu to bylo příslušnými představenými nařízeno, jen z toho důvodu, že výkon vojenské služby byl v rozporu s jeho náboženským přesvědčením. Bývalý Nižší vojenský soud v Olomouci však nesprávně dospěl k závěru, že jím zjištěný skutkový stav věci lze podřadit pod ustanovení a , trestní zákon. Z výše uvedeného lze jednoznačně dovodit, že obviněný se dopustil trestných činů neuposlechnutí rozkazu představeného a vyhýbání se služební povinnosti z důvodu svého náboženského přesvědčení. Zde je na místě připomenout závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. a navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 67/2003, v jiné obdobné trestní věci z roku 1953, že pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval již i u 9. května (zák. č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli citovaná deklarovala v svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mj. víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí pak tato negovala i v , když stanovila každému občanu povinnost mj. konat vojenskou službu. Navíc v době, kdy se obviněný měl dopustit protiprávního jednání, tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především d, nelze podle názoru Ústavního soudu ČR považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin. Podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu sp. zn. je tomuto nutné podřídit výklad i sebestarších trestně právních norem, je-li díky využitelnému procesnímu prostředku prováděný soudem dnes s důsledky pro posouzení trestního postihu osoby, tedy s důsledky zasahujícími do osobní sféry takové osoby, a tento nemůže být proveden bez ohledu na dnes platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky. Jen takto omezeně, a tedy hodnotově diskontinuálně, lze podle Ústavního soudu chápat kontinuitu se starým právem, jehož aplikace (zákonnost) je předmětem soudobého řízení. Tyto vyslovené závěry lze podle názoru Nejvyššího soudu plně aplikovat i v projednávaném případě ohledně obviněného J. S. Z konfrontace napadeného rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci s výše uvedenými závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že nalézací soud porušil zákon v neprospěch obviněného, pokud uznal J. S. vinným trestnými činy neuposlechnutí rozkazu představeného podle , trestní zákon a vyhýbání se služební povinnosti podle , trestní zákon.Na základě shora výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních , trestní zákon, a , trestní zákon, v neprospěch obviněného J. S. V souladu s ustanovením tr. ř. zrušil Nejvyšší soud napadený rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 1950, sp. zn. , stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.Jak vyplývá z výše uvedeného, Nejvyšší soud neměl pochybnosti o správnosti skutkových zjištění v předmětné trestní věci, proto za splnění podmínek uvedených v ustanovení tr. ř. mohl ve věci sám znovu rozhodnout. Za situace, kdy skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba, nebylo možno pokládat za trestný čin, a to z důvodů podrobně rozvedených výše, rozhodl Nejvyšší soud tak, že obviněného J. S. pro tento skutek, blíže specifikovaný ve výroku tohoto rozsudku, v němž byly spatřovány trestné činy neuposlechnutí rozkazu představeného podle , trestní zákon, a vyhýbání se služební povinnosti podle , trestní zákon, obžaloby z důvodu uvedeného v tr. ř. zprostil.Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 10. 2016

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu