Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 31/2016-9

11 Tvo 31/2016-9

U S N E S E N Í

I. G.,

t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

s e

stížnost obviněného I. G.

z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. , byl obviněný I. G. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl dle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu neurčitou. Obviněnému byla konečně podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočce Hradec Králové, částku 1 658 Kč a Pražské správě sociálního zabezpečení částku 2 690 Kč.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný I. G. odvolání. Vzhledem k probíhajícímu odvolacímu řízení byla pak ve smyslu § 72 odst. 4 tr. ř. založena, s ohledem na běh vazební lhůty, příslušnost Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí o otázce dalšího trvání či netrvání vazby obviněného.

Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. , rozhodl podle § 72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř. Vrchní soud v rámci svého rozhodovacího procesu pečlivě zvážil a přezkoumal všechny okolnosti daného případu a dospěl k závěru, že i nadále není možné obviněného propustit na svobodu a vazbu nelze nahradit ani jiným opatřením. Vzhledem k charakteru stíhané trestné činnosti, jakož i hrozbě uložení poměrně vysokého trestu, existuje důvodná obava, že by se obviněný mohl trestnímu stíhání a případnému trestu vyhýbat tím, že by uprchl, případně se skryl na neznámém místě, a stal se tak pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným. Obviněný je totiž osobou bez stálých vazeb na území České republiky a nemá zde ani žádné sociální, rodinné ani pracovní zázemí. Jeho osobnostní struktura i jeho vztah k alkoholu pak rovněž snižují jeho spolehlivost v případě propuštění. Vazba je odůvodněna také skutkovými okolnostmi, neboť i nadále trvá důvodné podezření, že se stíhané trestné činnosti dopustil obviněný. Vzhledem k osobě obviněného a především k povaze projednávaného případu nelze tedy vazbu nahradit ani jiným opatřením dle trestního řádu, neboť žádné takové opatření by nebylo možné považovat za dostatečné k nahrazení vazby, a to ani samo o sobě, ani při kombinaci možných institutů. Vrchní soud v dané věci rovněž neshledal překročení zákonných vazebních lhůt ani existenci žádných průtahů. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem dospěl proto k závěru, že vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. u obviněného trvá i nadále.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. , podal obviněný I. G. prostřednictvím advokátky JUDr. Blanky Šimkové stížnost k Nejvyššímu soudu. V podané stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal důvody, pro které byl ponechán ve vazbě, a vzal v potaz také důvody, které obviněný uvedl již v předchozím řízení. Jinak ji nijak blíže nezdůvodnil. Dále Nejvyššímu soudu navrhl, aby rozhodl tak, že se obviněný propouští z vazby. Obviněný I. G. zároveň učinil slib, že se bude řádně dostavovat k nařízeným jednáním a nebude mařit účel trestního řízení.

Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil přezkoumávané usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s § 147 odst. 1 tr. ř., přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného I. G. není důvodná.

Nejvyšší soud na základě svého přezkumu konstatuje, že vrchní soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě vymezil důvody ponechání obviněného ve vazbě a jasným a srozumitelným způsobem vyložil, které skutečnosti jej k těmto závěrům vedly, přičemž zdůraznil i okolnosti, které ponechání obviněného ve vazbě ještě umocňují. Vrchní soud správně uvedl, že vzhledem k závažnému charakteru stíhané trestné činnosti a osobním poměrům obviněného I. G., existuje zcela důvodná obava, že by se obviněný mohl trestnímu stíhání a případnému trestu vyhýbat. Toto nebezpečí je navíc odůvodněno i nepravomocným odsouzením obviněného rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. , kterým byl obviněný I. G. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. V této souvislosti má Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , uvedl, že již samotná hrozba uložení vysokého trestu odnětí svobody

představuje konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku právě před takovým trestem, přičemž riziko útěku nebo skrývání se je po nepravomocném uložení takového trestu podstatně zvýšeno [za výši nepravomocně uloženého trestu odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval šest let (srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. ), sedm let (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. ) či devět let (srov. např. usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. )]. V takových případech se pro ospravedlnění i déletrvající vazby značně snižuje potřeba dalších dodatečných důvodů, které mohou být méně významné oproti situaci, kdy k nepravomocnému odsouzení dosud nedošlo.

Dalším důvodem obavy před uprchnutím nebo skrýváním se obviněného s cílem vyhnout se trestnímu stíhání nebo trestu je i skutečnost, že obviněný je cizí státní příslušník, který by se případným vycestováním do domovského státu mohl stát pro orgány činné v trestním řízení prakticky nedostupným. Jak navíc vyplývá ze spisového materiálu, obviněný nemá na území České republiky stabilní zázemí, neboť v místě posledního bydliště se zdržoval pouze krátkou dobu a nežije zde již ani jeho družka, která se vrátila do Rumunska. Osobnost obviněného a jeho vztah k alkoholu pak rovněž snižují jeho spolehlivost v případě propuštění z vazby. Dle Nejvyššího soudu tak obviněný I. G. nemá na území České republiky natolik pevné osobní, rodinné a pracovní vazby, aby opodstatňovaly jeho propuštění na svobodu, neboť ve srovnání se zvýšeným rizikem útěku nebo skrýváním v dané věci, a to i při plném respektování principu presumpce neviny, neeliminují důvodnou obavu z následků uvedených v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud má dále za nutné poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , podle něhož ve vazebním řízení obecné soudy zásadně vinu obviněného neposuzují, nýbrž zkoumají pouze existenci tzv. důvodného podezření jako jednu z podmínek vzetí obviněného do vazby nebo jeho ponechání ve vazbě. Soud tedy pochopitelně nemůže v rámci rozhodování o vazbě hodnotit, zda obviněný spáchal trestnou činnost, pro kterou je stíhán, avšak existuje-li důvodné podezření, že se tak stalo, pak je namístě posoudit i charakter spáchané trestné činnosti, který může v konkrétním případě svědčit o naplnění důvodné obavy ve smyslu § 67 tr. ř. V tomto směru pak nelze opomenout, že ze skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové (jež mají oporu v provedených důkazech, zejména ve výsledcích DNA, svědeckých výpovědích, znaleckých posudcích, atd.) vyplývá důvodné podezření, že zvlášť závažného zločinu znásilnění se dopustil právě obviněný I. G., a to navíc brutálním a zákeřným jednáním, jež mělo za následek těžkou újmu na zdraví oběti

.

Všechny tyto skutečnosti proto i nadále odůvodňují trvání útěkové vazby podle § 67 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že vazbu obviněného nelze vzhledem k výše uvedeným důvodům nahradit ani mírnějším zajišťovacím institutem podle trestního řádu, neboť žádné z těchto opatření by spolehlivě nezajistilo osobu obviněného pro účely probíhajícího trestního řízení.

Nejvyšší soud závěrem uvádí, že trestní řízení vedené proti obviněnému vzhledem k charakteru a náročnosti projednávané věci trvá přiměřeně dlouhou dobu a v předmětné věci nebyly zjištěny ani žádné průtahy. Náročnosti projednávané věci přitom odpovídá i délka trvání vazby, která ani zdaleka nedosáhla zákonem vymezenou nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby dle § 72a odst. 1 písm. c) tr. ř.

Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. , o ponechání obviněného ve vazbě z důvodů předvídaných v § 67 písm. a) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky vznesené v stížnosti obviněného I. G. nejsou v žádném směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jeho stížnost jako nedůvodnou.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 9. 2016JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu