Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1055/2016

26 Cdo 1055/2016

U S N E S E N Í

obce Horní Bradlo

obci Krásné

, se sídlem v Krásné 15, IČO 00270326, zastoupené JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, o určení vlastnického práva a vzájemného návrhu o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. září 2015, č. j. -506, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Okresní soud v Chrudimi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 3. 2015, č. j. -454, výrokem I. zamítl žalobu, kterou žalobkyně požadovala určení, že je vlastnicí pozemků parc. č. 1037, 1039, 1080, 1113, 1182/1, 1111/1, 1111/2, 1114/2, 1116/2 a pozemků ve zjednodušené evidenci parcel původního pozemkového katastru číslo 1041, 1111, 1112, 1114, 1115, 1116, 1117 tak, jak jsou zapsány Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim na listu vlastnictví číslo 956, vedeném pro katastrální území H. B.; dále určil, že žalovaná je vlastnicí ve výroku I. specifikovaných pozemků (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 9. 2015, č. j. -506, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 1037, 1039, 1080, 1113, 1182/1, 1111/1, 1111/2, 1114/2, 1116/2, 1041, 1098/15, 1098/2, 1098/3, 1098/8, 1098/10, 1114/4, 1126/2, 1115, 1094/3, 1098/16, 1114/3 a 1125/2 v katastrálním území H. B. (dále jen „předmětné pozemky“, resp. „pozemky“), a určil, že vlastnicí takto specifikovaných pozemků je žalovaná; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že předmětné pozemky byly ke dni 31. 12. 1949 tzv. historickým majetkem osady J., jež byla částí obce K., a tudíž se žalovaná stala podle a 3 , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. k 24. 5. 1991, vlastnicí těchto pozemků. Žalobkyně naproti tomu nemůže odvozovat své vlastnické právo z dohody o určení hranic obecních pozemků uzavřené účastnicemi v roce 1995, neboť jde o dohodu neplatnou pro neurčitost ve smyslu , – dále jen „obč. zák.“, (pozemky v ní nejsou konkrétně uvedeny) a pro rozpor se zákonem ve smyslu obč. zák. (absence předchozího souhlasu zastupitelstva obce k převodu pozemků). Žalobkyně nemohla nabýt vlastnické právo ani vydržením podle obč. zák., neboť nebyla oprávněným držitelem, protože nebyla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, jestliže své vlastnické právo odvozovala od neurčité dohody o určení hranic obecních pozemků, o níž jí bylo známo, že k ní nedalo souhlas zastupitelstvo žalované a že nebyla vložena do katastru nemovitostí. Ostatně sama dosáhla zápisu svého vlastnictví nikoli podle této dohody, ale na základě svého prohlášení z roku 1998 s odkazem na Odvolací soud vzhledem k tomu, že došlo v rámci digitalizace katastru nemovitostí k přečíslování předmětných parcel, rozsudek soudu prvního stupně změnil, byť fakticky jde o rozsudek potvrzující.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť odvolací soud posoudil rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

V souladu s ustálenou soudní praxí je jak závěr odvolacího soudu o neplatnosti nedatované dohody o určení hranic obecních pozemků pro neurčitost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. ) a pro rozpor se zákonem (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. , a ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. ), tak jeho závěr o tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydržení vlastnického práva žalobkyně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. , ze dne 10. 2. 1999, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. ).

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek „v celém jeho rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Konečně vytýkaná vada řízení (nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu) nezahrnuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí, a nepředstavuje tak uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ( ). Ostatně napadené rozhodnutí tvrzenou vadou netrpí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Za této situace dovolací soud podle dovolaní žalobkyně odmítl.

O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí ( ), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. září 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu