Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 48/2016

7 Tz 48/2016-27

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

A. Ď.

Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 21. 10. 1955, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanovení tr. zák. ( , trestní zákon) v neprospěch obviněného.

Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se

zrušuje

. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný

A. Ď.,

zprošťuje se

podle tr. ř. obžaloby pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. ( , trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,

že dne 5. 9. 1955 nenastoupil, jak byl povinen podle povolávacího rozkazu, který před tím dne 16. 8. 1955 odepřel převzít, na vojenské cvičení a neučinil tak ani do 24 hodin po lhůtě v povolávacím rozkaze stanovené, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, že je Svědek Jehovův,

tedy

že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 21. 10. 1955, sp. zn. , byl obviněný A. Ď. (v rozsudku je uvedeno „O. Ď.“) uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. zák. ( , trestní zákon) a odsouzen podle tr. zák., tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden týden nepodmíněně s tím, že podle , zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), je povinen nahradit náklady trestního řízení zálohované státem.

Podle zjištění býv. Nižšího vojenského soudu v Brně spáchal obviněný trestný čin tím, že dne 5. 9. 1955 nenastoupil, jak byl povinen podle povolávacího rozkazu, který před tím dne 16. 8. 1955 odepřel převzít, na vojenské cvičení a neučinil tak ani do 24 hodin po lhůtě v povolávacím rozkaze stanovené, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, že je Svědek Jehovův.

Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 21. 10. 1955.

Ministr spravedlnosti podal dne 18. 8. 2016 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně. S odkazem na to, že ve věci nebyl podán návrh na rehabilitační řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ministr spravedlnosti namítl, že obviněný svým jednáním uplatňoval právo na svobodu svědomí, které bylo zaručené i tehdejší u 9. května. Z toho ministr spravedlnosti vyvodil, že jednání obviněného nelze považovat za trestný čin. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních , , o trestním řízení soudním (trestní řád), ve vztahu k ustanovení , trestní zákon, v neprospěch obviněného, aby podle tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle tr. ř., případně podle tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.

Základním pochybením býv. Nižšího vojenského soudu v Brně bylo to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle kterého obviněný odepřel nastoupit na vojenské cvičení z důvodu svého náboženského přesvědčení. Tehdejší 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení prohlašovala svobodu svědomí s tím, že podle měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Těmto právům ale samotná 9. května neposkytovala reálné záruky a naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména ustanoveními , . V ustanovení y 9. května bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení y 9. května bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v y 9. května, spočívalo v tom, že sama nestanovila žádnou alternativu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo v jejím výkonu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby např. v podobě pozdější civilní služby podle a výkon vojenské služby byl na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, vynucován prostředky trestní represe.

Za tohoto stavu byl výrok o vině obviněného trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. v rozporu s ustanoveními Všeobecné deklarace lidských práv, y 9. května.

Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení tr. o trestném činu nenastoupení služby v branné moci a staví výrok o vině obviněného do pozice, v které tento výrok nemůže obstát. Tento závěr je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. , na které právem odkázal ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

Tím, že skutek posoudil jako trestný čin, býv. Nižší vojenský soud v Brně porušil zákon v ustanovení tr. v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, tj. z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Namítané porušení zákona v ustanoveních , , o trestním řízení soudním (trestní řád), nepovažoval Nejvyšší soud za nutné vyslovit. Tato ustanovení, která obecně upravovala účel trestního řádu a úkoly soudů v trestním řízení, nemají přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. října 2016

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu