Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Nd 289/2016

29 Nd 289/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně RASTRA AG-CZ a. s., se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25288041, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 00, o zaplacení 15.586.877.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, vznesené žalobkyní, takto:Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í:

Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání (viz č. l. 56 - 225 spisu), v jehož rámci vznesla námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze (odvolacího soudu), jakož i soudců Vrchního soudu v Praze (č. l. 144 - 214 spisu), včetně ve výroku jmenovaných soudců JUDr. Jiřího Švehly a JUDr. Marie Grygarové.

K tomu (mimo jiné) uvedla, že jmenovaní soudci svým postupem v souvisejících řízeních napomáhali organizované zločinecké skupině a tuto podporovali, čímž jednali „ve prospěch dokonání bezdůvodného obohacení bývalého Holcim (Česko) a. s. a dalších“ na úkor Prefa Pardubice a. s., žalobkyně a dalších poškozených „obětí korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové organizovaným zločinem“, a jmenované soudce označila za součást „justiční (konkurzní) mafie“. Nezákonné jednání soudců Vrchního soudu v Praze podle žalobkyně spočívalo (dle obsahu námitky podjatosti) zejména v tom, že „umožnili nevyloučení“ jiných - dle názoru žalobkyně rovněž podjatých - soudců z projednávání a rozhodování souvisejících věcí.

Soudci senátu 11 Cmo nadřízeného soudu (Vrchního soudu v Praze), jimž byla věc přidělena k vyřízení námitky podjatosti vznesené vůči soudcům Městského soudu v Praze, JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., se k námitce podjatosti vyjádřili (1. srpna 2016) shodně tak, že ji nemají za důvodnou, neboť nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům a není jim známa žádná skutečnost, která by byla důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.

Podle , (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení žalobkyně popsaných stručně shora a podrobně v její obsahově rozsáhlé námitce podjatosti nevypovídá (poměřováno ustanovením , 2 a 4 ) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají - jak vyplývá z jejich vyjádření - k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Dovozuje-li žalobkyně podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z toho, jakým způsobem rozhodli o jejích námitkách podjatosti vznesených v jiných řízeních, potom zjevně přehlíží, že podle důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jinak řečeno, důvodem k vyloučení označených soudců z projednání a rozhodnutí dané věci není (nemůže být) jen okolnost, že nevyloučili jiné – dle názoru žalobkyně rovněž podjaté – soudce soudů nižších stupňů v souvisejících řízeních z projednávání a rozhodování daných věcí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. ( ). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2016

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu