Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1687/2016

26 Cdo 1687/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Bytového družstva TRIDOMUS, se sídlem v Praze 5, Bellušova 1820/39, IČO 02797755, zastoupeného JUDr. Milanem Paláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1531/9, proti žalované J. Č., O., zastoupené JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 535/6, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2015, č. j. -135, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 11. 2015, č. j. -135, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že žalovaná užívala byt bez právního důvodu, neboť nájemní vztah na dobu určitou skončil ke dni 31. 12. 2011 a žalovaná ani přes výzvu byt nevyklidila. Odvolací soud neshledal výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná svobodně a vážně uzavřela dohodu o skončení členství v družstvu, dlouhodobě nehradila nájem a služby spojené s užíváním bytu a neužívá byt pro uspokojení bytové potřeby.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti citovanému rozsudku odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “).

Při posuzování dovolacích námitek vycházel Nejvyšší soud České republiky z dosavadních právních předpisů ( věta za středníkem , ).

Dovolání není přípustné podle pro řešení právní otázky, zda jde v daném případě o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , , v tehdy účinném znění (dále jen „obč. zák.“), v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu týkající se vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu zamítnout. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle které zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona.

Podle ustálené soudní praxe rovněž není pochyb, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. ). Odvolací soud přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně žalobce, tak i na straně dovolatelky, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

Směřuje-li dovolání proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku, není objektivně přípustné dle ustanovení , neboť napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž by šlo o některý z případů, který nastavené omezení pro účely přípustnosti dovolání vylučuje.

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelkou nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a proti nákladovým výrokům není dovolání objektivně přípustné. Za této situace Nejvyšší soud České republiky podle dovolání žalované odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu