Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 569/2016

26 Cdo 569/2016

U S N E S E N Í

města Úštěk

B. B.

, zastoupené Mgr. Pavlínou Vodseďálkovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích – Předměstí, Turgeněvova 632/19, o uložení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. března 2015, č. j. -143, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. března 2014, č. j. -119, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost odstranit do patnácti dnů od právní moci rozsudku nepovolené stavební úpravy v tam specifikovaném (jí užívaném) bytě, spočívající v osazení předokenních žaluzií na oknech směřujících do ulice v Ú. (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a o odměně ustanovené advokátky (výrok III.).

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. března 2015, č. j. -143, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé I. a v nákladovém výroku II. (výrok I./a) a zrušil ve výroku III. a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I./b); zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Dovolání žalované proti výrokům I./a a II. citovaného rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “).

Při posuzování dovolacích námitek vztahujících se k hmotněprávnímu posouzení věci dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , ).

Již v rozsudku ze dne 4. března 2005, sp. zn. , uveřejněném pod C 3300 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vyslovil Nejvyšší soud České republiky názor, že jednání nájemce spočívající v instalaci satelitního televizního přijímače na venkovní zdi domu bez souhlasu pronajímatele lze považovat za hrubé porušení jeho povinností vyplývajících z nájmu bytu. Oprávněnost takového zásahu nájemce do vlastnického práva vlastníka bytu je tedy podmíněna souhlasem pronajímatele (vlastníka domu), z čehož vyplývá, že instalace uvedeného zařízení bez jeho souhlasu je neoprávněným zásahem do jeho vlastnického práva. Rovněž v rozsudku ze dne 23. března 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že instalace satelitního přijímače na venkovní zeď domu nájemcem bytu bez souhlasu pronajímatele je neoprávněným zásahem do jeho vlastnického práva. Zákaz takového zásahu do vlastnictví pronajímatele totiž vyplývá z obecné ochrany jeho vlastnického práva ( , , ve znění do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“), jež našla své vyjádření i v ustanoveních o nájmu ( obč. zák.) i o nájmu bytu ( a obč. zák.), jakož i v ustanovení obč. zák., podle něhož je nájemce povinen odstranit závady a poškození, které v domě způsobil. Ve vztahu k samotnému bytu pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. ledna 2004, sp. zn. , uveřejněném pod č. 24/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyjádřil právní názor, že ustanovení obč. zák. slouží k ochraně vlastnického práva pronajimatele před neoprávněnými zásahy ze strany nájemce do předmětu nájemního (vlastnického) vztahu. Činí tak zákazem takových zásahů ( věta první obč. zák.) a výslovným stanovením sankce za protiprávní jednání nájemce, který do vlastnického práva neoprávněně zasáhl ( věta druhá obč. zák.). Přitom z hlediska ustanovení obč. zák je třeba stavební úpravou a jinou podstatnou změnou v bytě rozumět každý zásah, který mění stavební uspořádání bytu. Konkrétně může jít mimo jiných případů o zavádění nebo změnu vodovodního, elektrického, plynového či jiného vedení, odstraňovaní a vyměňování kamen, vysekávání otvorů do komínů, zazdívání nebo prorážení oken, přemístění dveří a odstraňování nebo zřizování příček (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2002, sp. zn. ). Z uvedeného vyplývá, že takovou stavební úpravou může být rovněž instalace předokenních žaluzií na oknech bytu užívaného dovolatelkou.

V projednávané věci jde o odstranění takové stavební úpravy uskutečněné dovolatelkou jako nájemkyní bytu bez pronajímatelova souhlasu. Z pohledu shora označené judikatury jde o případ, na který dopadá režim § 694 obč. zák. Je proto namístě uplatnění sankce upravené v citovaném ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2005, sp. zn. ). Jestliže odvolací soud výrokem I./a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, je jeho rozhodnutí v konečném důsledku v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Ustálená soudní praxe (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. května 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 152 v sešitě č. 21 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a z 19. ledna 2010, sp. zn. ), od níž není důvod se odchýlit, dovodila, že právní posouzení věci odvolacím soudem není nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo. Měla-li dovolatelka za to, že

„požadavek žalobce na odstranění nainstalovaných žaluzií je v rozporu s dobrými mravy a jde o šikanózní výkon práva z jeho strany“,

pak nelze přehlédnout, že existenci příslušných právně významných okolností v nalézacím řízení netvrdila (okolnosti, jimž přikládala význam z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., tvrdila zejména až v dovolání) a tyto ani nevyšly v tomto řízení najevo. Za této situace nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat absenci takového právního posouzení.

V posuzovaném případě – vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám – nelze ani ztratit ze zřetele, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle však dovolatelka ve vztahu k potvrzujícímu výroku o věci samé právě takový (nezpůsobilý) důvod rovněž uplatnila.

Dovolací soud nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovolání podává i proti výroku I./a, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku II., a dále proti výroku II. napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Navíc ve vztahu k uvedenému výroku schází v dovolání vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Kromě toho však nelze ani opomenout, že tímto výrokem odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení , neboť to vylučuje ustanovení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80 v sešitě č. 8 z roku 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu