Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1512/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Moravská Energetika, s.r.o., se sídlem Lelekovice, Zahumení 307/2, PSČ 664 31, identifikační číslo osoby 26295555, zastoupené Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalované E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A.Gerstnera 2151/6, PSČ 37049, identifikační číslo osoby 28085400, o obnově řízení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2013, č. j. -468, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 11. 2013, č. j. -468, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 8. 2013, č. j. -464, kterým nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a byl zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení právního zástupce (výrok II.).

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako odvolací soud, při přezkoumání napadeného usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích (soudu prvního stupně) vyšel, stejně jako soud prvního stupně, při posouzení věci z ustanovení (dále jen „“), z něhož vyplývá, že k možnosti částečného osvobození od soudních poplatků musí být splněny kumulativně dvě podmínky, a to jednak, že majetkové a sociální poměry žádajícího účastníka odůvodňují takové osvobození, a současně, nesmí jít o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Odvolací soud konstatoval, že jakkoliv v této fázi řízení nemůže posuzovat výsledek řízení z hlediska věcného, mohou nastat situace, kdy je ze samotného návrhu zcela zřejmé, že nemůže být úspěšný, přičemž právě o takovou situaci se v dané věci jedná, neboť z podání žalobkyně je zcela zřejmé, že žaloba na obnovu řízení byla podána k poštovní přepravě dne 14. 6. 2013 a soudu doručena 18. 6. 2013 po uplynutí zákonem stanovené objektivní tříleté lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení, počítané ode dne 4. 1. 2010, kdy rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci, takže lhůta pro podání žaloby skončila dne 4. 1. 2013. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zjistil, že v dané věci není naplněna jedna z podmínek pro osvobození od soudních poplatků, tj. že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, odvolací soud již nepřezkoumával majetkové poměry žalobkyně zjišťované soudem prvního stupně, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, v němž Nejvyšší soud uvedl: „Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti.“ Poukazuje na to, že základní kapitál společnosti byl již proinvestován, zmiňované nemovitosti nemohou být zdrojem zisku, neboť jsou předmětem soudního sporu a vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval platební schopností žalobkyně. Připomíná, že ji bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro účely dovolacího řízení a domnívá se, že tím spíše by mělo být vydáno usnesení o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce v daném řízení před obecným soudem. K otázce možného bezúspěšného podání žaloby uvedla, že soud nemůže posuzovat výsledek řízení z hlediska věcné stránky. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu a i soudu prvního stupně v dané věci bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle , (dále jen „“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastníkem řízení ( ), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Zároveň se musí jednat o otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Poukazuje-li dovolatelka na odchýlení se odvolacího soudu od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , v níž Nejvyšší soud řešil otázku majetkových poměrů podnikatele pro možné osvobození od soudního poplatku, je nutno konstatovat, že v dané věci odvolací soud tuto otázku neřešil, na řešení této otázky napadené rozhodnutí založeno není. V přezkoumávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že pro možnost částečného osvobození od soudních poplatků musí být splněny kumulativně dvě podmínky, a to jednak, že majetkové a sociální poměry žádajícího účastníka odůvodňují takové osvobození, a současně, nesmí jít o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a že právě v daném případě je naplněno, že se jedná u žalobkyně o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobkyně evidentně nemůže být v řízení úspěšná, jestliže žalobu na obnovu řízení podala po uplynutí zákonné lhůty pro podání takové žaloby. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že jedna z podmínek pro osvobození od soudních poplatků není u žalobkyně naplněna, nepřezkoumával již majetkové poměry žalobkyně zjišťované soudem prvního stupně. Nelze tedy dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na řešení otázky v dovolatelkou poukazovaném rozhodnutí, tj. otázky majetkových poměrů podnikatele pro možné osvobození od soudního poplatku. V dané přezkoumávané věci odvolací soud řešil v souvislosti s posouzením podmínek osvobození od soudního poplatku jinou otázku, než byla řešena v poukazovaném rozhodnutí. K odvolacím soudem řešené otázce možného bezúspěšného uplatňování práva při posouzení podmínek pro osvobození od soudního poplatku však dovolatelka přípustnost dovolání ve smyslu nevymezila, jestliže v dovolání pouze uvedla, že soud nemůže posuzovat výsledek řízení z hlediska věcné stránky.

Dovolání žalobkyně není tedy podle přípustné a Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně podle odmítnout.

O případných nákladech dovolacího řízení, rozhodne soud prvního stupněv rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2016

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu