Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3487/2015

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. S.

WELFARE SERVICE s. r. o.

se sídlem Praha 3, Žižkov, Řehořova 1003/34, identifikační číslo osoby: 247 25 871, zastoupené Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem Kolín, Kutnohorská 43, o zaplacení částky 155.600 Kč s příslušenstvím oproti vydání automobilu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. -80, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. -80,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 8. 2014, č. j. -55, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 9. 2014, č. j. -69, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 155.600 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % p. a. ode dne 16. 1. 2013 do zaplacení oproti vydání vozidla Kia Sportage, reg. zn. 4C57449, VIN č. KNEJE55185K050440, a to do 15dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).

Soud prvního stupně zjistil, že předmětem podnikání žalované je prodej nových a ojetých automobilů. Dne 10. 7. 2012 žalobce uzavřel jako kupující se žalovanou jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k ojetému automobilu Kia Sportage, reg. zn. 4C57449, VIN č. KNEJE55185K050440 (dále jen „automobil“) za kupní cenu 152.000 Kč. Po převzetí automobilu žalobce u něho objevil závady spočívající v nefunkčním topení a klimatizaci a blíže neurčené vadě airbagu. Znalec Martin Kapeš, jmenovaný pro obor ekonomie a strojírenství, odvětví ceny a odhady se specializací posuzování technického stavu a odhady motorových vozidel, vypracoval z pověření žalobce znalecký posudek k posouzení technického stavu automobilu. Na základě jeho prohlídky, zkušební jízdy a provedené diagnostiky znalec zjistil, že airbag spolujezdce byl vystřelený, přičemž s jeho záslepkou bylo manipulováno, nerozsvěcovala se kontrolka indikace, která byla zcela nefunkční, brzdy nevykazovaly dostatečnou účinnost, klimatizace a ventilátor byly nefunkční a nefungovalo ani standardní topení. Ostatní funkce vozidla byly v normě. Za vypracovaný znalecký posudek žalobce zaplatil 3.600 Kč. Dopisem ze dne 20. 12. 2012 doručeným žalované dne 3. 1. 2013 žalobce od kupní smlouvy odstoupil pro větší počet vad automobilu, a to nefunkčnost airbagu a snížený účinek brzd, jež označil za vady nebezpečné, a dále nefungující topení a klimatizace, pro něž nemůže automobil řádně užívat.

Soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav věci podle a násl. , , ve znění do 31. 12. 2013 (srov. ; dále jen „obč. zák.“); dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Protože žalobce vytkl vady žalované v šestiměsíční lhůtě od převzetí automobilu ve smyslu obč. zák., lze mít za to, že vady existovaly již při jeho koupi. Jelikož automobil vykazoval větší počet vad znemožňujících řádné užívání věci, žalobci náleží stejná práva z odpovědnosti za vady, jakoby se jednalo o vady neodstranitelné, tedy i právo na odstoupení od smlouvy ( věta druhá obč. zák.). V důsledku odstoupení byla smlouva zrušena ( obč. zák.) a účastníci smlouvy jsou povinni si vzájemně vrátit vše, co podle ní dostali ( obč. zák.). Soud prvního stupně shledal oprávněným i požadavek na náhradu nákladů vynaložených za znalecký posudek.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že automobil měl nedostatky již v době prodeje. Přisvědčil mu i v tom, že nárok žalobce z odpovědnosti za vady je třeba poměřovat § 613 a násl. obč. zák. upravujících prodej zboží v obchodě a že je nerozhodné rozlišení vytčených vad na zjevné a skryté. Odchýlil se však od jeho právního posouzení věci. Zdůraznil, že u použitých věcí prodávaných v obchodě přichází v úvahu odpovědnost za vady, jež existovaly v době převzetí kupujícím; prodávající však neodpovídá za ty vady, jež vznikly v důsledku opotřebování věci (§ 619 odst. 3 obč. zák.). Odvolací soud dovodil, že takovými vadami jsou vady brzd a parkovacích brzd; jejich nedostatečná účinnost je totiž „typickým následkem používání vozidla a typickým projevem opotřebení vozidla užíváním“ a projevuje se u každého motorového vozidla. Nebyl-li stranami kupní smlouvy dohodnut stav brzd a parkovací brzdy automobilu, platí, že prodávající za jejich vady neodpovídá. Ostatní vady - vady airbagu, nefunkční klimatizace a topení - jsou odstranitelné opravou a byť se jedná o větší počet vad, posoudil je jako vady, které nebrání řádnému užívání automobilu, neboť jejich projev není v rozporu s , o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „ “), a lze předpokládat, že automobil má technický průkaz a prošel technickou kontrolou, neboť byl předmětem prodeje (jinými slovy automobil je technicky způsobilý k provozu). V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. . Z uvedených důvodů žalobci nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Především namítá nesprávnost závěru, že řádnému užívání brání pouze takové vady, které by činily automobil nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích, s tím, že odvolací soud nepřesně citoval závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. , v němž byl odůvodněn názor, že samotný rozpor se státní technickou normou nelze považovat za vadu, která brání řádnému užívání věci, a je třeba přihlížet i k vadám faktickým, tedy nedostatku vlastností nebo projevu, který se u věcí tohoto druhu obecně předpokládá. Oproti odvolacímu soudu má za to, že vady brzd nejsou vadami, které lze považovat za projev běžného opotřebení automobilu. Řádnému užívání brání i nefunkční airbag, neboť jeho nefunkčnost představuje závadu v kategorii B, která podle ve spojení s ovlivňuje provozní vlastnosti vozidla a působí nepříznivě na životní prostředí. Vadné topení a klimatizace též brání řádnému užívání automobilu; jde o funkce, které uživatel předpokládá. Odvolacímu soudu vytýká, že porušil zásadu dvojinstančnosti tím, že vydal pro něho překvapivé rozhodnutí; dospěl-li k závěru, že neprokázal existenci vad, které brání řádnému užívání automobilu, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit za účelem provedení dalšího dokazování. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. , v nichž byla zdůrazněna nutnost poučení účastníků, které jim má odvolací soud poskytnout vždy, dospěje-li k odlišnému právnímu závěru než soud prvního stupně, a dát jim prostor k vyjádření se k němu. Žalobce má za to, že posouzení možnosti řádného užívání vozidla je otázkou odbornou, které odvolacímu soudu nepřísluší (nemá potřebné odborné znalosti). Navrhuje proto, aby dovolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uloží povinnost zaplatit mu žalovanou částku se specifikovaným příslušenstvím oproti vydání automobilu, a aby rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalovaná souhlasí se závěry odvolacího soudu. Vady brzd jsou projevem opotřebení věci předchozím vlastníkem a ostatní vady jsou vadami odstranitelnými, které nebrání řádnému užívání automobilu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení ( , , 4 ) a je přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí, jímž se řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně na posouzení právní otázky odpovědnosti za vady při prodeji použité věci v obchodě.

V rámci dovolacího důvodu podle žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že prodávající neodpovídá ve smyslu obč. zák. za vady brzd a parkovací brzdy, jelikož se jedná „o typický následek používání vozidla a typický projev opotřebení vozidla užíváním“.

Podle § 616 odst. 1 obč. zák. odpovídá prodávající kupujícímu za to, že prodaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména že je bez vad. Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak (odst. 4).

Podle § 619 obč. zák. odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka), nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité (odst. 1). Jde-li o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím (odst. 3).

Nejvyšší soud se ustálil v právním názoru, podle něhož je-li předmětem prodeje v obchodě použitá věc, odpovídá prodávající ve smyslu za vady existující při jejím převzetí kupujícím s výjimkou těch vad, které odpovídají míře používání nebo opotřebení věci ke dni převzetí kupujícím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. ). V usnesení ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. , pak Nejvyšší soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. , uveřejněný pod č. 24/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že jestliže předmětem prodeje je starší použité motorové vozidlo, nelze opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu. Za vadu, která neodpovídá míře používání a opotřebení věci, je třeba považovat vždy nedostatek takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž neexistencí je možnost využití věci k danému účelu nikoli nepodstatně snížena.

V daném případě se odvolací soud z pohledu výše nastíněných kritérií právním posouzením věci nezabýval. Ke svému právnímu závěru, že žalobci nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy, dospěl na podkladě úvahy, že vady brzd je třeba vnímat jako typický projev opotřebení vozidla jeho užíváním, a žalovaná za ně proto neodpovídá. Odvolací soud pominul, že ne pouhá „typická“ vada způsobená užíváním, avšak pouze vada odpovídajícímíře používání nebo opotřebení použité věci je vadou, za kterou prodávající neodpovídá. Otázkou, do jaké míry byly brzdy opotřebované, a zda míra jejich opotřebení odpovídala vlastnostem, které se u věcí téhož druhu a stáří (a množství najetých kilometrů) obecně předpokládají, a zda jejich neexistence podstatně (ne)snižuje možnost využití věci k danému účelu, se však nezabýval. Jeho právní posouzení je tak neúplné a tudíž nesprávné. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že pro přijetí odpovídajícího právního závěru zatím nebylo provedeno v potřebném rozsahu dokazování za účelem zjištění pro věc relevantních skutečností.

Žalobce napadl i právní závěr odvolacího soudu, že vady airbagu, topení a klimatizace, spočívající v jejich nefunkčnosti, nejsou vadami, které brání řádnému užívání automobilu.

Podle § 622 odst. 2 obč. zák. jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.

Obecně platí, že lze-li vady odstranit, nezakládají právo na odstoupení od kupní smlouvy ať nové či použité věci. Výjimku z tohoto pravidla upravuje ustanovení § 622 odst. 2 věta druhá obč. zák. v případech opětovného vyskytnutí odstranitelné vady po opravě nebo při větším počtu vad, které brání kupujícímu věc řádně užívat.Ve zhodnocení rozhodování soudů ve věcech týkajících se nároků z prodeje v obchodě a z obstaravatelských služeb, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR, z 30. 12. 1982, , uveřejněného pod č. 22/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 22/1983“), byly vyjádřeny následující právní závěry. Kupujícím uplatněné právo z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě lze považovat za důvodné za předpokladu, že reklamovaná vada, která byla důvodem pro uplatnění tohoto práva: 1/ je skutečně vadou, 2/ vyskytuje se na prodané věci a 3/ má takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím zvoleného práva vyžadována. Za větší počet vad věci prodané v obchodě lze zpravidla považovat alespoň tři vady věci, a jde-li o větší počet vad, pak řádnému užívání věci musí bránit každá z těchto vad. Při zkoumání, zda uvažované vady pouze ztěžují, anebo již brání řádnému užívání věci prodané v obchodě, soud vychází především z účelu, jemuž má prodaná věc sloužit. V případě motorového vozidla soud přihlíží kromě jiného i k tomu, zda posuzované vady nepředstavují porušení některého ustanovení vyhlášky o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Tento postup je v souladu se závěrem, k němuž dospěl (bývalý) Nejvyšší soud ČSR v rozhodnutí sp. zn. , podle něhož takové vady motorových vozidel představující porušení vyhlášky o provozu na pozemních komunikacích (jaké jsou vady brzd, unikání oleje, kmitání kol apod.) je třeba vždy považovat za vady bránící jejich řádnému užívání. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , vyložil, že v R 22/1983 nebyl vysloven kategorický závěr, že jen vada, která znamená rozpor s veřejnoprávními předpisy o provozu vozidel na pozemních komunikacích, brání řádnému užívání vozu. Není vyloučeno, aby i jiné vady, které nedosahují rozporu s těmito veřejnoprávními předpisy, bránily řádnému užívání koupeného vozidla. Řádnému užívání brání stav, kdy nelze vůz pro jeho soustavnou poruchovost (byť jednotlivé poruchy mohou být snadno odstranitelné) používat obvyklým způsobem, tj. způsobem odpovídajícím povaze a určení osobního automobilu, ale jen s vynaložením zvýšeného úsilí, pozornosti, trpěním sníženého uživatelského komfortu, nebo jestliže nelze vyloučit stálé opakování jedné a téže vady i po uplynutí záruční doby. Za vady které brání řádnému užívání věci nutno považovat též závady ve funkčních vlastnostech vozidla, jakož i vady kupujícím vymíněných vlastností (tj. např. funkční klimatizace). V rozsudku ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že závěr o tom, zda zjištěné projevy vady brání nebo nebrání řádnému užívání prodané věci, není otázkou znaleckou, nýbrž je právním posouzením zjištěných skutečností, které přísluší výlučně soudu, přičemž toto posouzení vychází především z účelu, jemuž prodaná věc slouží.

Vzhledem k výše citované ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, od níž se dovolací soud nemíní odchýlit ani v posuzovaném případě, je nesprávné i právní posouzení odvolacího soudu týkající se ostatních vad automobilu spočívajících ve vadném airbagu u spolujezdce, nefunkční klimatizaci a nefunkčním topení, které podle jeho právního názoru nebrání řádnému užívání věci, neboť nejde o vady, které by automobil činily nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích ve smyslu , v důsledku čehož je vyloučena odpovědnost žalované ve smyslu obč. zák. Jak bylo shora vysvětleno, posouzení otázky (ne)možnosti řádného užívání věci vyžaduje vedle zjištění, zda věc odpovídá technickým požadavkům stanoveným v právních předpisech, též zhodnocení jeho faktického stavu, tedy toho, zda automobil lze používat obvyklým způsobem, tj. způsobem odpovídajícím povaze a určení osobního automobilu, přičemž o řádném užívání ve smyslu shora uvedených závěrů nelze hovořit v případě, je-li užívání možné jen s vynaložením zvýšeného úsilí, pozornosti a trpěním sníženého uživatelského komfortu. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že uvedené vady nebrání řádnému užívání automobilu, jen z pohledu , pochybil, neboť nezvažoval všechna relevantní hlediska, která teprve umožňují učinit závěr, zda automobil bylo možné přes větší počet vad řádně užívat.

Protože se žalobci podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud, aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami, jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , odst. 2 věta první ).

Odvolací soud je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí ( věta první ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2016

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu