Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5517/2015

33 Cdo 5517/2015

U S N E S E N Í

Ing. L. B.

Ing. B. B.

, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, č. j. -315, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2014, č. j. -315, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 7. 2013, č. j. -164, v tomto znění: „Žaloba na určení, že nemovitosti zapsané na LV č. 795, k. ú. Š., obec P., a to pozemek parc. č. 353/12 a pozemek parc. č. 353/14, jsou od 19. 12. 2009, resp. od 14. 5. 2010 ve společném jmění manželů Ing. L. B. a Y. B., nyní P., se zamítá“, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce vyzval dne 19. 12. 2009 a 14. 5. 2010 (tj. za trvání manželství s Y. B., resp. před zánikem jejich společného jmění manželů) žalovanou (dceru) k vrácení nemovitostí, které jí s manželkou ze společného jmění darovali, aniž s touto výzvou manželka žalobce souhlasila. Žalovaná dne 2. 4. 2012 namítla relativní neplatnost právních úkonů žalobce, jimiž ji vyzval k vrácení daru. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. , odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba nemůže být důvodná, neboť na základě relativně neplatných právních úkonů žalobce ( , , , ve znění do 31. 12. 2013; dále jen „obč. zák.“ - viz. ) se nemohlo obnovit spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky k darovaným nemovitostem.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Jeho přípustnost podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “), shledává v tom, že odvolací soud posoudil otázky, zda výzvu k vrácení daru ve smyslu obč. zák. může úspěšně podat pouze jeden z manželů bez souhlasu druhého a zda se relativní neplatnosti takového úkonu může dovolat jak druhý manžel tak i obdarovaný. Žalobce má za to, že dovolací soud by měl revidovat své závěry, k nimž dospěl ve svém rozsudku ze dne 11. 12. 2011, sp. zn. , ve kterém dovodil, že výzva k vrácení daru podle obč. zák. není běžnou záležitostí ve smyslu obč. zák. (resp. oč. zák.), a proto k výzvě obdarovanému, aby vrátil nemovitosti darované mu z bezpodílového spoluvlastnictví (společného jmění manželů) oběma manžely, potřebuje vyzývající manžel souhlas druhého z manželů; absence souhlasu jednoho z manželů má za následek relativní neplatnost tohoto úkonu podle obč. zák., jíž se může dovolat jak manžel, který k výzvě souhlas nedal, tak i obdarovaný. Nejvyšší soud neshledává v žalobcově argumentaci žádný přesvědčivý důvod, pro který by se měl od vlastní rozhodovací praxe odchýlit.

Odkazy žalobce na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. , jsou nepřípadné. V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud posuzoval otázku (a vyřešil ji kladně) aktivní věcné legitimace jednoho z manželů domáhat se u soudu ochrany vlastnického práva k věci náležející do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů) vůči neoprávněným zásahům třetích osob. Uvedený závěr však na danou věc nedopadá, jelikož napadené rozhodnutí spočívá na posouzení otázky platnosti výzvy k vrácení daru jednoho z manželů bez souhlasu druhého z nich, coby hmotněprávního úkonu, kterým se obnovuje vlastnické právo dárců (manželů), a nikoliv na posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobce k podání žaloby na určení vlastnického práva (tj. procesního úkonu).

Domáhá-li se žalobce přezkumu napadeného rozhodnutí z pohledu , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, dovolací soud odkazuje na rozsudek ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a četnou na něho navazující judikaturu, v níž Nejvyšší soud podrobně rozvedl výklad daného ustanovení a vysvětlil, že vznik právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z nich vzniklé v době do 31. 12. 2013 se i v době od 1. 1. 2014 řídí dosavadní právní úpravou. Ani tuto právní otázku nemá dovolací soud důvod řešit v posuzované věci odlišně.

Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2016

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu