Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1678/2016

23 Cdo 1678/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně JP servis-OIL s. r. o., se sídlem v Litvínově, Podkrušnohorská 432, identifikační číslo osoby 28691687, zastoupené Mgr. Ing. Václavem Špundou, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 741/6, proti žalovanému J. K., se sídlem v Medovém Újezdu 64, identifikační číslo osoby 10376399, zastoupenému JUDr. Alešem Doubkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1047/26, o zaplacení částky 1.932.264 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2015, č. j. -357, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19.795,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.932.264 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňuje nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení

K dovolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila s tím, že navrhuje jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Předně dovolatel spatřuje nesprávnost právního posouzení věci v tom, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku řádnosti a včasnosti žalovaným učiněné reklamace vad zboží, když nesprávně aplikoval ustanovení , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), a nároky z vad zboží odmítl žalovanému přiznat. Veškerá jeho argumentace v tomto směru však spočívá toliko v tom, že odvolacímu soudu vytýká nedostatečné zjištění a nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů, čímž není dovoláním uplatněn dovolací důvod uvedený v , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, směřují-li námitky dovolatele proti správnosti zjištěného skutkového stavu, hodnocení důkazů odvolacím soudem a dovozuje-li dovolatel jiné skutkové závěry, než k jakým dospěl odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Poukaz na jednotlivé důkazy a rozhodné skutečnosti, které dle názoru žalovaného odvolací soud zcela pominul a nehodnotil, či jeho tvrzení o pochybení odvolacího soudu při hodnocení důkazů, tak předmětné dovolání přípustným nečiní.

Nelze rovněž přisvědčit argumentaci žalovaného, že se odvolací soud, pokud jde o hodnocení váhy nepřímých důkazů, odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2008, sp. zn. , a to konkrétně svým závěrem, že “by podle jeho právního názoru umožnily učinit závěr o dodání nesprávného zboží žalobcem pouze jednoznačné důkazy, například v podobě vzorků dodávaného paliva odebraných při přičerpávání paliva z cisterny žalobce“. Tímto v napadeném rozhodnutí vysloveným závěrem se nikterak odvolací soud neodchýlil od uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu (ani od dalších dovolatelem uváděných rozhodnutí Nejvyššího soudu), když odvolací soud podle své úvahy hodnotil důkazy v souladu s ustanovením , a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Jestliže odvolací soud v napadeném rozhodnutí konstatoval výše citovaný závěr, a dále též uvedl, že „k prokázání otázky, zda žalobce v uvedených třech případech dodal žalovanému vadnou naftu, či nikoli, žalovaný předkládal v případě každé dodávky pouze jediný nepřímý důkaz, a to výsledky rozborů celních orgánů a obchodní inspekce, jež zkoumaly žalovaným prodávanou naftu, představující směs nově dodaného zboží a nafty, jež se při dodávce nacházela v nádržích“, pak tato jeho tvrzení nejsou nikterak v rozporu se závěrem uvedeným ve shora poukazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, dle něhož v civilním řízení nelze učinit závěr, že nebylo uneseno důkazní břemeno proto, že skutečnost nebyla provedenými důkazy prokázána nade vší pochybnost; pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2016JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.předseda senátu