Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 40/2016

7 Td 40/2016-33

U S N E S E N Í

Ing. A. K.

Mgr. P. K.

, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. ,

který je u Nejvyššího soudu veden pod sp. zn. , takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci obviněných

příslušný

Vrchní soud v Olomouci.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze předložil dne 25. 7. 2016, v trestní věci obviněných Ing. A. K. a Mgr. P. K., Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu k vyřízení stížností obou jmenovaných obviněných proti usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, neboť se domnívá, že Vrchní soud v Praze není příslušný k projednání stížností, když příslušný podle tohoto soudu je Vrchní soud v Olomouci. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, odbor závažné hospodářské a finanční kriminality dne 27. 6. 2016 podle § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř., a § 146a odst. 1 písm. g) tr. ř., předložil Vrchnímu soudu v Praze stížnosti obviněných proti rozhodnutím státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci o zamítnutí žádostí obviněných o zrušení zajištění majetku, a to stížnost obviněného

Mgr. P. K.

proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 10. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5668 (vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. ), a stížnost

Ing. A. K.

proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5686 (vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. ). Místní příslušnost Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí věci dovozuje státní zástupce na základě nosných částí odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. . Skutkovým základem pro otázku příslušnosti je skutečnost, že ke stíhané trestné činnosti mělo dojít také v Praze, přičemž státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení na základě delegace, namísto jinak příslušného státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vrchní soud v Praze však s argumentací státního zástupce nesouhlasí a má za to, že odkaz na citovaný nález Ústavního soudu je nepřípadný, neboť řeší odlišnou procesní situaci. V daném případě je podle vrchního soudu rozhodné, že napadenými usneseními rozhodl dozorový státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a řízení o opravném prostředku je výslovně upraveno trestním řádem v ustanovení § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a § 146a odst. 1 písm. a – l) tr. ř., který stanoví, že o stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce mj. nevyhověl žádosti o zrušení zajištění, rozhoduje soud v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Dikce zákona je podle Vrchního soudu v Praze jednoznačná, příslušnost stížnostního soudu upravuje zcela určitě, bez možnosti výběru či libovůle při určování soudu. Vrchní soud má za to, že se v daném případě postup podle § 26 a § 18 tr. ř., a to ani za užití analogie, neuplatní.

Nejvyšší soud především shledal, že z obsahu trestního spisu vyplývají skutečnosti uváděné Vrchním soudem v Praze v jeho podání.

Policejní orgán Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky usnesením ze dne 19. 6. 2012, č. j. OKFK-52-564/TČ-2008-11 (č. l. 2119, sv. 7), usnesením ze dne 8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-11 (č. l. 2174, sv. 7) a usnesením ze dne 15. 7. 2013, č. j. OKFK-2482-189/TČ-2012-251001 (č. l. 2216, sv. 7) zahájil trestní stíhání obviněných Ing. A. K., L. M., Ing. J. D., Mgr. P. K., Ing. O. K., Ing. M. Č., Ing. R. S. a P. M. Podle popisu skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněných, mělo k vytýkanému jednání dojít především mimo území České republiky. U skutku popsaného v usnesení policejního orgánu ze dne 8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-11 (č. l. 2174) mělo

k trestnému jednání dojít také v Praze

a na dalších místech mimo Českou republiku.

Věc byla původně vedena u věcně a místně příslušného Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 8 VZN 1502/2010. Usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. (č. l. 104, sv. 1) byla věc podle tr. ř. per analogiam ve spojení s , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, odňata Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázána k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a k dalšímu vykonávání úkonů trestního řízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.

V trestním řízení bylo policejním orgánem a státním zástupcem rozhodnuto o zajištění majetku obviněných a některých dalších osob. Bylo také rozhodnuto o zajištění majetku u obviněných

Ing. A. K.

a

Mgr. P. K

. V trestním řízení bylo rovněž rozhodováno o žádostech obviněných o zrušení zajištění majetku, jakož i o stížnostech proti rozhodnutím státního zástupce (o stížnostech rozhodoval Vrchní soud v Olomouci). Naposledy podal obviněný Mgr. P. K. žádost o zrušení zajištění majetku podáním ze dne 3. 6. 2016, o níž rozhodl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5668. Ing. A. K. podal žádost o zrušení zajištění majetku podáním ze dne 15. 6. 2016, o níž rozhodl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5686. Proti uvedeným rozhodnutím podali oba obvinění stížnosti. Obě stížnosti pak byly předloženy Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o nich. Vrchní soud v Praze předložil dne 25. 7. 2016 věc Nejvyššímu soudu, neboť se domnívá, že není příslušný k rozhodnutí ve věci, přičemž příslušným shledává Vrchní soud v Olomouci.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Vrchní soud v Praze není příslušný k projednání věci.

Předně nelze pominout, že věc se nyní nachází ve fázi řízení před podáním obžaloby. Z popisu skutku popsaného v usneseních o zahájení trestního stíhání je zřejmé, že trestné činy, jež jsou obviněným kladeny za vinu, měly být ve smyslu § 18 tr. ř. spáchány především mimo území České republiky, ale také v Praze (viz usnesení policejního orgánu Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky ze dne 8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-1, č. l. 2174, sv. 7).

V nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. (bod č. 114), je s odkazem na Komentář k trestnímu řádu uvedeno, že zákonná úprava příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení v § 26 tr. ř. je

lex specialis

k obecným ustanovením trestního řádu o věcné i místní příslušnosti soudů, a v ustanovení § 26 tr. ř. je pevně stanovena věcná příslušnost okresního soudu, avšak místní příslušnost se odvíjí od skutečnosti, že v obvodu daného okresního soudu je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Dále je v uvedeném nálezu také uvedeno, že (bod 117) „Ústavně konformním výkladem § 26 trestního řádu, souladným s y, je proto nutno dospět k takovému závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá. Ustanoveními věty druhé a odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, tedy napadenými ustanoveními není (a nemůže být) dotčena věcná a místní příslušnost soudů podle trestního řádu; návrhy státních zástupců krajských státních zastupitelství a vrchních státních zastupitelství v přípravném řízení musí v souladu s d směřovat vůči okresnímu soudu příslušnému podle § 18 trestního řádu.“

Z uvedeného vyplývá, že účelem nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. , je vyloučit libovůli ve výběru soudu v případě, kdy příslušný návrh podle § 26 tr. ř. podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, a proto je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, si nelze vybírat, ale je třeba zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá.

Příslušnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci byla stanovena na základě usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. (č. l. 104, sv. 1), jímž byla věc podle tr. ř. per analogiam ve spojení s , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, odňata věcně i místně příslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázána k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a k dalšímu vykonávání úkonů trestního řízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Jak uvedl Vrchní soud v Praze, řízení o opravném prostředku je výslovně upraveno trestním řádem v ustanovení § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a § 146a odst. 1 písm. a – l) tr. ř., který stanoví, že o stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce mj. nevyhověl žádosti o zrušení zajištění, rozhoduje soud v jehož obvodu je činný státní zástupce,

který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení

, podle přesného znění ustanovení § 146a odst. 1 tr. ř. in fine o takovéto stížnosti rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce,

který napadené rozhodnutí vydal

. Takto určená příslušnost soudu žádnou libovůli neumožňuje.

Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti podle § 24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 31. srpna 2016

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu