Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 893/2016

23 Cdo 893/2016

U S N E S E N Í

J. F.

UNIQA pojišťovna, a. s.

, se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, o zaplacení 231.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2015, č. j. -113, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 1. dubna 2015, č. j. -72, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 231.500 Kč s příslušenstvím ve výroku upřesněným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání žalobce nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel tvrdí, že při posouzení otázky, „zda likvidátor je oprávněn posuzovat to, jaká je výše škody a zda je pojištěný takovým posouzením likvidátora vázán“, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2013, sp. zn. . Poukaz na toto rozhodnutí však na řešení nyní projednávané věci nedopadá. V citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval řešením otázky, co je třeba považovat za „přiměřené náklady na opravu poškozeného vozidla“. Dovolatel přitom přehlíží, že určující pro závěr soudů obou stupňů bylo, že na základě smluvních ujednání žalovaná splnila svou smluvní povinnost ve smyslu plněním autorizovanému servisu, když výše plnění byla určena v souladu se smluvními ujednáními v leasingové i pojistné smlouvě. Skutečnost, že vozidlo bylo zakoupeno za 350.000 Kč, zatímco oprava vozidla byla stanovena na částku 382.561 Kč, tedy v částce vyšší než by byla případná tzv. totální škoda, je pro vztah žalobce a žalované nerozhodná.

Stejně tak není v dané věci relevantní odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. , či ze dne 28. června 2012, sp. zn. . I v těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval zcela odlišnými otázkami, než je otázka dovolatelem předložená. V rozsudku ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. , Nejvyšší soud řešil otázku počátku subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody a v rozsudku ze dne 28. června 2012, sp. zn. , se pak vyslovil k tomu, zda je škůdce povinen hradit náklady přesahující prostředky nezbytné k obnovení poškozené věci do předešlého stavu (do stavu, v jakém byla bezprostředně před poškozením).

Ostatní námitky dovolatele rovněž nemohou založit přípustnost dovolání, neboť na řešení otázek předložených dovolatelem napadené rozhodnutí nespočívá, tyto otázky nebyly pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Dovolatel pomíjí, že podle dikce ustanovení je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující. Poukazuje-li tedy dovolatel u těchto svých předložených otázek na rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu, pak nejsou tyto výtky v dané věci na místě.

Dovolání žalobce směřuje výslovně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, aniž by však oproti požadavku na obligatorní náležitosti dovolání stanovené v uvedl, který z předpokladů přípustnosti dovolání stanovených v má být naplněn (srov. k tomu např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116).

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení pro jeho nepřípustnost odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu