Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1746/2016

23 Cdo 1746/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce A. S., proti žalovanému I. B., podnikateli se sídlem Hradec Králové – Třebeš, Ve Stromovce 671/13, PSČ 500 11, identifikační číslo osoby76311791, zastoupenému Mgr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem Olomouc, Palackého 75/51, o zaplacení 65 374 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2015, č. j. -128, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění:( – dále jen „ “)Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle , (dále též jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2015, č. j. -128, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného práva, týkající se způsobu určení ceny díla, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou dovolatel v dovolání poukazuje, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zhotovitel může vyfakturovat cenu díla pouze na základě dohodnutého způsobu určení ceny díla, a že za způsob určení ceny díla však nelze považovat jednostranné vyúčtování ceny díla zhotovitelem v průběhu jeho zhotovování, bez smluvně určených konkrétních kritérií, jak se cena stanoví. Dovolatel staví otázku hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu na polemice se skutkovým stavem věci a na kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem. Zatímco odvolací soud ze skutkových zjištění učinil závěr, že cena díla byla účastníky sjednána na základě rozpočtu pro tzv. první a druhou etapu prováděných prací, a to v první etapě (zhotovení obkladů a dlažeb) s ohledem na velikost podlahové plochy v metrech čtverečních a v druhé etapě (zhotovení příčky, perlinku a zárubně) podle spočítaných metrů čtverečních na základě podkladů stavebního projektanta, dovolatel nesouhlasí, že by z provedených důkazů mělo vyplývat, že strany sjednaly cenu díla podle rozpočtu. Nutno však připomenout, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Jestliže tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze závěru, že mezi účastníky byla dohodnuta cena díla podle rozpočtu, není možno dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. , veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz, týkající se vyfakturování ceny díla na základě dohodnutého způsobu určení ceny díla. Dovolací soud nepřihlížel k dalšímu vymezení přípustnosti dovolání a k námitkám dovolatelele k nesprávnému právnímu posouzení otázky určitosti předmětu díla v podání žalovaného, nazvaném „Doplnění dovolání žalovaného“, které bylo doručeno soudu až dne 30. 5. 2016, neboť toto podání bylo učiněno až po lhůtě pro doplnění dovolání ( ), která s ohledem na ustanovení skončila dne 5. 3. 2016, resp. 7. 3. 2016, jestliže 5. 3. 2016 byla sobota ( ). K dovolání žalovaného podal žalobce prostřednictvím své tehdejší advokátky vyjádření, v němž navrhl jeho odmítnutí, jestliže dovolatel vymezil přípustnost dovolání tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to v tom směru, že vycházel z nesprávných skutkových zjištění ohledně způsobu určení ceny díla.Nebylo-li tedy možno přisvědčit dovolateli, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky nároku na zaplacení ceny díla s ohledem na její způsob sjednání – stanovení rozpočtem a dovolání žalovaného není proto podle přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2016

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu