Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1085/2016

8 Tdo 1085/2016-34

U S N E S E N Í

T. B.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá.Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. -9201, byl obviněný T. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným

trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele

podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), a

trestným činem

přijímání úplatku

podle § 160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním blíže popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se

pomoc k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele

[§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona] a

trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti

[§ 252a odst. 1 písm. a) tr. zákona] z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 3. 2013, č. j. -470, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. -500, mu soud prvního stupně uložil podle § 158 odst. 2 tr. zákona a § 35 odst. 2 tr. zákona

souhrnný trest:

§ odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice ostrahou, § podle § 53 odst. 1 tr. zákona peněžitý trest ve výši 115 000 Kč, přičemž pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nevykonal, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zákona náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, § podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zkušebního komisaře v trvání 10 let.

Současně soud podle § 35 odst. 2 tr. zákona zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 3. 2013, č. j. -470, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. -500, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Výrok v tzv. skutkové větě uvedeného rozsudku tentýž soud usnesením ze dne 12. 6. 2015, č. j. -9348, podle § 131 odst. 1 tr. ř.

opravil

, a to, tak že jej

doplnil o jednání obviněného v bodech 80., 81. a 128., které následně podrobně popsal.

4. S takovým postupem nalézacího soudu obviněný nesouhlasil a podal proti tomuto opravnému usnesení stížnost. Z jeho podnětu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. -9370, napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

5. Soud prvního stupně proto dne 15. 1. 2016, vydal další opravné usnesení, č. j. -9375, v němž výrok o vině v tzv. skutkové větě výše zmiňovaného rozsudku opět

doplnil o jednání ad 80., 81. a 128. Navíc ještě upravil znění skutkové věty v bodě h) rozsudku.

6. Proti tomuto usnesení podal obviněný znovu stížnost, o níž Krajský soud v Brně rozhodl tak, že ji usnesením ze dne 24. 3. 2016, č. j. -9397, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

7. Ani s tímto naposledy uvedeným rozhodnutím stížnostního soudu se obviněný neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce

JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

, neboť měl za to, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

8. Ve svém podání dovolatel nejprve shrnul nejen výše popsanou chronologii dosavadních rozhodnutí okresního i krajského soudu, ale i konkrétní námitky, jimiž brojil proti opravným usnesením soudu prvního stupně. I ve svém mimořádném opravném prostředku upozorňoval na skutečnost, že opravné usnesení podle § 131 odst. 1 tr. ř. je určeno pouze k opravě písařských chyb a jiných zřejmých nesprávností, a namítl, že v daném případě bylo podstatně upraveno znění výroku rozsudku v jeho bodě h) a navíc byl zmíněný výrok doplněn o tři další body. Obviněný tedy trval na svém, již dříve vysloveném názoru, že se v žádném případě nejednalo o pouhou písařskou chybu či jinou zjevnou nesprávnost, a proto soud prvního stupně nemohl výrok trestního rozsudku takto měnit cestou podle § 131 tr. ř. Podotkl, že nebyla splněna zákonná podmínka naprosté shody mezi písemným vyhotovením rozsudku a jeho obsahem tak, jak byl vyhlášen ve smyslu § 129 odst. 1. tr. ř. Za správné a zákonné řešení tudíž považoval vydání nového písemného rozsudku, jenž by byl v souladu s jeho vyhlášením.

9. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. , podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a aby zrušil též rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. -9280, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření uvedla, že s odkazem na § 265a odst. 1 tr. ř. (jehož znění následně citovala) není dovolání přípustné, neboť napadené usnesení Krajského soudu v Brně není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl

. Dále navrhla, aby tak dovolací soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

11. Ve svém vyjádření se státní zástupkyně zabývala výhradně otázkou (ne)přípustnosti podání obviněného a uplatněným námitkám již žádnou pozornost nevěnovala. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud nepovažoval za nutné zasílat je obhájci obviněného k replice. (Ne)učinil tak ovšem hlavně proto, že (ve shodě s názorem státní zástupkyně) shledal, že

podané dovolání

skutečně

není přípustné

.

12. Ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. uvádí:

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští

. Odstavec 2 tohoto ustanovení pak obsahuje

taxativní

výčet rozhodnutí, kterými se rozumí rozhodnutí ve věci samé:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,c) usnesení o zastavení trestního stíhání,d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,g) usnesení o schválení narovnání,h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

13. Jak je z předchozího textu zřejmé, dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem napadl usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost proti opravnému usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Tím sice splnil první podmínku uvedenou v § 265a odst. 1 tr. ř., tedy že jeho dovolání směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoliv však již druhou, a to, že tímto způsobem lze brojit pouze proti rozhodnutí ve věci samé. Z dikce ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. je totiž zcela zřejmé, že napadené usnesení stížnostního soudu takovým rozhodnutím ve věci samé není. To znamená, že podané dovolání proti citovanému usnesení stížnostního soudu není v tomto stadiu řízení přípustné, a Nejvyšším soudu tudíž nevznikla zákonná povinnost se jím nadále věcně zabývat.

14. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že není přípustné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 8. 2016JUDr. Jan Bláha předseda senátu