Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3177/2016

20 Cdo 3177/2016

U S N E S E N Í

P. S.

Ing. J. Š.

, zastoupenému Mgr. Janem Horáčkem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo náměstí 839/13, pro 1.216.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. E , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. února 2015, č. j. -111, takto:

Dovolání

se odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 ) podle , , ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen " "), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 10. 2014, č.j. E -95, v odvoláním napadené části, tedy ve výroku II., jímž bylo pro překážku věci rozhodnuté zastaveno řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 30.4. 2014 ve znění jeho doplnění ze dne 22. 9. 2014. Dovolatel má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že dřívější rozhodnutí Okresního soudu v Přerově ze dne

24. 6. 2005, č. j. E -46, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2005, jímž

došlo k zamítnutí předchozího návrhu povinného na zastavení exekuce, překážku věci rozhodnuté nezaložilo, protože dřívější návrh na zastavení exekuce povinný opřel o skutkové tvrzení, že vymáhaná pohledávka zanikla z důvodu jejího „zaplacení, resp. splnění věřiteli“, zatímco aktuální návrh na zastavení exekuce je odůvodněn skutečností, že „vymáhaná pohledávka byla povinným oprávněnému uhrazena“.

Soud prvního stupně i odvolací soud vyšly z toho, že v předmětné věci byla exekuce nařízena

usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 6. 2004, č. j. E -6, a to k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.2016.667,- Kč s příslušenstvím vůči povinnému, podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sp. zn. NZ 157/2002, N 156/2002, sepsaného dne 23. 10. 2002 JUDr. Janou Udržalovou, notářkou v Chrudimi. Dřívější návrh povinného na zastavení exekuce (ze dne 22. 12. 2004 doplněný dne 16.2. 2005) Okresní soud v Přerově zamítl usnesením ze dne 24. 6. 2005, č. j. E -46, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2005. Dřívější návrh byl přitom vymezen tvrzením povinného, že dluh, který je předmětem vykonávacího řízení, byl povinnému „zaplacen“ dne 23. 9. 2002 s tím, že „vyrovnání“ závazku povinného vůči oprávněnému vyplývá z listin přiložených k návrhu na zastavení exekuce, jimiž byla sdělení tehdejší zástupkyně povinného ze dne 29. 7. 2002, informující o možnosti úhrady dlužné částky formou rozdílu mezi dlužnou částkou 1.400.000,- Kč a skutečnou kupní cenou za dům na ulici Kosmákova v P., kupní smlouva ze dne 11. 2. 1999 uzavřená mezi povinným a jeho manželkou na straně prodávajících a oprávněným na straně kupující ohledně nemovitostí – domu na st. p. č. 3314, st. parcely č. 3314 a parcely č. 3313, zapsáno na listu vlastnictví č. 5966 v katastrálním území P., za kupní cenu 1.400.000,- Kč, a kupní smlouva týkající se předmětných nemovitostí uzavřená dne 23. 9. 2002 mezi oprávněným jako prodávajícím a společností TSE – technologický servis s.r.o. jako kupujícím, za kupní cenu 1.400.000,- Kč. Aktuální návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 30. 4. 2014 a doplněný dne 22. 9. 2014 povinný odůvodnil tak, že mezi ním a oprávněným došlo k „vypořádání“ dluhu, jehož vymožení je předmětem exekuce, tak, že dne 23. 9. 2002 oprávněný jako nový nabyvatel výše uvedených nemovitostí, které mu dal „do zástavy na půjčku“ povinný, tyto nemovitosti prodal společnosti TES-technologický servis s.r.o., a to za částku 2.600.000,- Kč s tím, že v kupní smlouvě byla uvedena pouze částka 1.400.000,- Kč a zbývajících 1.200.000,- Kč dostal oprávněný od společnosti TES-technologický servis s.r.o. „bokem“ v hotovosti.

Jak dřívější, tak aktuální návrh povinného na zastavení exekuce, se opírají o tutéž právní skutečnost, kterou je prodej nemovitostí, jež měl povinný podle svého tvrzení poskytnout oprávněnému „do zástavy na půjčku“, k němuž došlo kupní smlouvou mezi oprávněným jako prodávajícím a společností TSE – technologický servis s.r.o. jako kupujícím ze dne 23. 9. 2002, když povinný má za to, že tento prodej vedl k vyrovnání pohledávky, která je předmětem exekuce. Jestliže odvolací soud s odkazem na ustanovení (exekučního řádu) a , a uzavřel, že návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 30. 4. 2014 (doplněný dne 22. 9. 2014) se opírá o tutéž skutečnost, o kterou povinný opřel svůj dřívější návrh na zastavení exekuce ze dne 22. 12. 2004 (doplněný dne 16. 2. 2005), a věcnému rozhodnutí o aktuálním návrhu na zastavení exekuce proto brání překážka věci rozhodnuté, jeho právní názor odpovídá rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Další návrh povinného na zastavení exekuce v tomtéž řízení, mezi týmiž účastníky, pro tutéž pohledávku a na základě stejných, pouze blíže rozvedených skutkových tvrzení, je svou podstatou totožný s dřívějším návrhem na zastavení exekuce. Jestliže o dřívějším návrhu již bylo pravomocně rozhodnuto (usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2005, č. j. E -46, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2005), nelze o aktuálním návrhu povinného na zastavení exekuce rozhodnout pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). Přitom není důvod, aby dovolatelem nastolená právní otázka byla nyní posouzena jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení věty první odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu