Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1363/2016

26 Cdo 1363/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Oblastního stavebního bytového družstva Kopřivnice, se sídlem v Kopřivnici, Kpt. Jaroše 896/2, IČO: 00090883, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, proti žalovaným 1/ R. J. a 2/ A. H., oběma K., zastoupeným JUDr. Annou Vlčkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Žižkova 602/2, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. února 2015, č. j. -72, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2015, č. j. -90, takto:I. Řízení o dovolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. února 2015, č. j. -72, se zastavuje.II. Dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2015, č. j. -90, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Proti citovaným usnesením obou soudů podali žalovaní – nezastoupeni advokátem – dovolání, které následně doplnili podáním ustanovené advokátky. K dovolání se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále jen „ “). proto ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citované usnesení bylo uveřejněno rovněž pod č. 151/2003 časopisu Soudní judikatura/). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. února 2015, č. j. -72, zastavil ( ve spojení s ustanovením ).

Jako soud dovolací dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. června 2015, č. j. -90, přípustné podle

Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. usnesení z 19. dubna 2012, sp. zn. , z 23. října 2012, sp. zn. , a z 15. října 2013, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že institut přistoupení do řízení ( ) umožňuje žalobci, aby odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další nebo proti jiné osobě. Žalobce tímto způsobem smí napravit svůj původní (v době podání žaloby) „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který by jinak byl řešitelný jen podáním nové žaloby.

Od citované judikatury se odvolací soud neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe), jestliže – shodně se soudem prvního stupně – vyhověl žalobcovu návrhu na přistoupení A. H. do řízení jako další účastnice na straně žalované. Proti správnosti napadeného rozhodnutí totiž nelze s úspěchem postavit argument, že rozšíření okruhu účastníků na straně žalované má své místo tehdy, jestliže v průběhu řízení nastala nová skutečnost, z níž vyplynula nutnost požádat soud o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení. Je tomu tak proto, že institut přistoupení dalšího účastníka podle odst. l má tradičně procesní smysl právě při odstraňování mezer v žalobcem původně vymezeném účastenství na straně žalované, které jsou otevřeny pro skutečnosti nastalé již před podáním žaloby (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 24. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněného pod č. C 3648 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), a nikoli až v průběhu řízení, jak se mylně domnívali dovolatelé. Dovolací soud přitom ani na základě obsahu spisu neshledal existenci právně relevantního důvodu, pro nějž odvolací soud (soud prvního stupně) neměl (či dokonce nesměl) povolit přistoupení A. H. do řízení na žalovanou stranu (k důvodům pro nepřipuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení viz zejména rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2002, 1/2007 a 12/2008).

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2016

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu