Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2536/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o.,se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému L. Ř., P., pro 92 740,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, č. j. -187, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. 10. 2015, č. j. -147, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zastavil exekuci, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodčí doložka je neplatná, neboť byla sjednána bez uvedení konkrétního jména rozhodce a odkazovala na možnost určení rozhodce prostřednictvím Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., se sídlem v Praze 2, Sokolská tř. 60, která však není stálým rozhodčím soudem. Ve světle judikatury Nejvyššího soudu tak nebyla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, a proto je dán důvod k zastavení exekuce. Pochybení neshledal ani při rozhodování o nákladech řízení. Uvedl, že oprávněná svým vstupem do řízení přijala i procesní důsledky jednání svého předchůdce. Ztotožnil se i s výpočtem výše nákladů.

Oprávněná v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že není skutečnou vlastnicí pohledávek, neboť na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla vymáhaná pohledávka postoupena na třetí osobu. Uvedla, že po zamítnutí návrhu za změnu účastníka ze dne 16. 10. 2014 podala nový návrh na vstup nabyvatele do řízení namísto dosavadního účastníka dne 6. 5. 2015. Aniž by bylo o tomto návrhu rozhodnuto, došlo k zastavení exekuce. Tímto postupem se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu. Oprávněná rovněž nesouhlasila se závěrem, že zavinila zastavení řízení. Odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. . Rovněž s ohledem na znění , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 oprávněná zastává názor, že namítat neplatnost rozhodčího nálezu lze jen postupem uvedeným v citovaném ustanovení. Vytýká odvolacímu soudu, že znemožňuje oprávněné domoci se svého práva na zaplacení pohledávky cestou soudního nebo rozhodčího řízení, kdy oprávněná nemůže z důvodu překážky věci rozsouzené podat žalobu u soudu a zároveň ji vystavuje riziku uplynutí promlčecí lhůty. Navrhla, aby dovolací soudu snesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a dále část první, čl. II, bod 2. ), dále též jen „“.

Dovolání není přípustné.

Námitku týkající se podání návrhu na vstup nového účastníka do řízení a zastavení exekuce bez předešlého rozhodnutí o tomto návrhu oprávněná uplatnila až v dovolacím řízení (viz obsah odvolání na č. l. 159 - 168). K této nové skutečnosti však nelze v dovolacím řízení již přihlížet ( ).

Otázku neplatnosti rozhodčí doložky z důvodu netransparentnosti výběru rozhodce, kdy jeho výběr měl provést správce seznamu rozhodců podle jednacího řádu vydaného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 53/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odkaz dovolatelky na ustanovení , ve znění účinném od 1. 4. 2012, je nepřípadný. V projednávané věci je exekučním titulem rozhodčí nález ze dne 24. 8. 2009, vydaný na základě rozhodčí doložky sjednané jako součásti smlouvy o úvěru a smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 12. 12. 2007, jenž byl k podnětu soudního exekutora shledán exekučním soudem nezpůsobilým, a proto byla již nařízená exekuce zastavena. Na tyto situace se však postup podle , ve znění od 1. 4. 2012, nevztahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. ) a soudům tedy ani nelze vytýkat, že podle tohoto ustanovení nepostupovaly (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. ).

Dovolání není přípustné ani proti té části výroku I. usnesení odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nákladech exekutora, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nižším než 50 000 Kč, a přitom se nejedná o výjimky předvídané v ustanovení

Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu