Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1634/2016

23 Cdo 1634/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. A. Ch., zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, proti žalovaným 1) H. R., 2) JUDr. H. V., 3) MUDr. I. P., zastoupených Mgr. Klárou Mišákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Masarykova tř. 795/41, o zaplacení 860 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2015, č. j. -497, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 28 476 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právní zástupkyně Mgr. Kláry Mišákové, advokátky se sídlem v Olomouci, Masarykova tř. 795/41.

Stručné odůvodnění:( – dále jen „ “):

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle , (dále též jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2015, č. j. -497, není podle přípustné, jestliže dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998 sp. zn. , ze dne 20. 12. 2010 sp. zn. , ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. a ze dne 16. 11. 2005 sp. zn. , řešící výklad právních úkonů (jednání), a od rozhodnutí ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. , řešící zmocnění k jednání za podnikatele podle obchodního zákoníku (všech dostupných na www.nsoud.cz). Na řešení těchto otázek není totiž rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud řešil, zda předložená nazvaná „Odsouhlasení závazků“ má náležitosti uznání závazku podle obchodního zákoníku (dále jen “obch. zák.“), a zda je důvodná vznesená námitka promlčení. Právní otázky řešil odvolací soud s ohledem na skutková zjištění, z nichž vyplynulo, že svědkyně M. Ch., jakožto ekonomka provozu předchůdce žalovaných, tuto u označenou „Odsouhlasení závazků“ podepsala a opatřila razítkem právního předchůdce žalovaných, potvrdila čísla faktur a finanční výši jednotlivých faktur, avšak ve své výpovědi výslovně uvedla, že se jednalo o provedení běžné inventarizace závazků. Vzhledem k tomu, že v ě absentoval projev vůle předchůdce žalovaných sepsané závazky uznat, odvolací soud uzavřel, že „Odsouhlasení závazků“ není platným právním jednáním, které by bylo možno právnímu předchůdci žalovaných v podobě uznání závazku přičítat.

Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu, od jejichž závěrů se měl odvolací soud při řešení věci odchýlit, není tedy přiléhavý, jestliže odvolací soud právní otázky řešené v těchto rozhodnutích neřešil. Nebylo proto možno přijmout závěr, že by dovolání žalobce bylo přípustné podle

K dovolání žalobce podali žalovaní prostřednictvím svého advokáta vyjádření, v němž navrhli odmítnutí dovolání, neboť se domnívají, že dovolání není podle přípustné. Odvolací soud se podle jejich názoru neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení platnosti právního úkonu uznání závazku a při posouzení vznesené námitky promlčení.

V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalobce označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jednalo se o otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil. Dovolatel však žádnou takovou otázku neoznačil a dovolatelem poukazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu řešila právní otázky, které odvolací soud v dané věci neposuzoval.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobce jako nepřípustné podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. září 2016

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu