Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2603/2016

29 Cdo 2603/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) F. S., a b) B. D., společně zastoupených JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou, se sídlem v Boršicích 428, PSČ 687 09, proti žalovanému Zemědělsko-obchodnímu družstvu Mír, se sídlem v Kunovicích, V Úzkých 1487, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 00140929, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, o zaplacení 329.838 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. února 2016, č. j. -64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci a) na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.494 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni b) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.550 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. září 2015, č. j. -41, uložil žalovanému družstvu zaplatit žalobci a) 219.892 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), zaplatit žalobkyni b) 109.946 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá „v celém jeho rozsahu“, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení, a druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.

V usnesení ze dne 15. února 2012, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2013 pod číslem 96 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož v případě zániku členství smrtí člena (jiného než bytového) družstva mohou nastat dvě různé situace:

1/ Dědic členských práv a povinností se nestane členem družstva - v tomto případě má dědic dle výslovného znění , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nárok na vypořádací podíl zůstavitele, jehož členství v družstvu zaniklo.

2/ Dědic členských práv a povinností požádá o členství (nejde-li o bytové družstvo) a stane se členem družstva - v tomto případě mu nárok na vypořádací podíl v družstvu nevzniká, neboť majetková hodnota členských práv a povinností je nerozlučně spojena s nabytým členstvím v družstvu.

V usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. , pak Nejvyšší soud uzavřel, že není důvodu, pro který by – ať už v důsledku dohody nebo v důsledku dědění ze zákona či ze závěti – právo na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele v družstvu, tj. peněžitou pohledávku ve výši odpovídající vypořádacímu podílu zůstavitele v družstvu, v příslušném poměru nemohlo společně nabýt (a případně i žalobou uplatnit) více dědiců. Nepožádali-li dědicové členských práv a povinností zůstavitele družstvo o členství, společně zděděný členský podíl se transformoval do pohledávky v podobě práva na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele/zemřelého člena družstva (§ 61 odst. 3 a § 232 odst. 3 obch. zák.).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu z uvedené judikatury Nejvyššího soudu vychází a s jejími závěry je plně v souladu; podává se z něj i závěr o důvodnosti žalobou uplatněného nároku po hmotněprávní stránce coby nezbytného předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání v intencích závěrů učiněných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. března 2010, sp. zn. , na nějž poukazuje dovolatel.

Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. , s nímž je dle jeho názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, není přiléhavý, neboť jeho závěry byly učiněny v poměrech bytového družstva, v němž vznik členství dědice není podmíněn jeho žádostí o členství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O takový případ v projednávané věci nejde.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 25. srpna 2016JUDr. Filip Cileček

předseda senátu