Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
97BE7F594488496AC1258059004695B0.html
HTML · 13.57 KB
No categories available
29 NSČR 127/2016-B-49
KSLB 82 INS XY 29 NSČR 127/2016-B-49
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice E. V., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 3 Společenství vlastníků jednotek XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Janem Filipem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613/9, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2016, č. j. KSLB 82 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 9. listopadu 2015, č. j. KSLB 82 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Souhlasil s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitých věcí ve výši 396.889,20 Kč zajištěnému věřiteli č. 1 NALIA a. s. (dále jen „věřitel č. 1“) [bod I. výroku].
[2] Souhlasil s vyplacením zálohy na odměnu ve výši 39.252,80 Kč insolvenčnímu správci F. H. Insolvence v. o. s. (bod II. výroku).
K odvolání zajištěného věřitele č. 3 Společenství vlastníků jednotek XY(dále jen „věřitel č. 3“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. března 2016, č. j. KSLB 82 INS XY, 3 VSPH XY , změnil usnesení insolvenčního soudu:
[1] v bodě I. výroku „jen tak“, že výše výtěžku určeného k vydání zajištěnému věřiteli č. 1 činí 400.130,28 Kč;
[2] v bodě II. výroku „jen tak“, že výše zálohy na odměnu insolvenčnímu správci činí 36.011,72 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal zajištěný věřitel č. 3 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pohledávka věřitele č. 3 byla zajištěna zákonným zástavním právem váznoucím na stejných nemovitostech, leč vzniklým [podle § 15 zákona č. 72/1994 Sb. , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)] později (27. března 2013), než (smluvní) zástavní právo zajištěného věřitele č. 1 (jež vzniklo 21. července 2010). Podstata dovolací argumentace pak tkví v názoru (odmítnutém odvolacím soudem), že u zákonného zástavního práva by neměla být (z hlediska pořadí, v jakém se zajištění věřitelé uspokojí z výtěžku zpeněžení téže zástavy) rozhodná doba vzniku zástavního práva [dle § 167 odst. 1 věty druhé zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon )], vzhledem k nemožnosti „volby“ společenství vlastníků jednotek v tom, zda a kdy se dostane do pozice zástavního věřitele.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v závěru, podle kterého je pro pořadí uspokojení věřitelů zajištěných zástavním právem váznoucím na stejném majetku rozhodující doba vzniku zástavního práva, souladné s jednoznačnou dikcí § 167 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona i se závěry, které Nejvyšší soud na dané téma zformuloval v usnesení ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 NSČR 7/2014 (dostupným na webových stránkách Nejvyššího soudu). Důvod odchýlit se od těchto závěrů (respektive od jednoznačné dikce insolvenčního zákona ) ve prospěch upřednostnění věřitelů se zákonným zástavním právem (a pro tyto účely připustit dovolání) neshledává Nejvyšší soud ani na základě obsahu podaného dovolání. Jinak (v souladu s výše řečeným) shrnuto, ustanovení § 167 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona , podle kterého je pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů, kteří se písemně nedohodli jinak, rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, se uplatní i na věřitele zajištěného zákonným zástavním právem, které vzniklo podle § 15 zákona o vlastnictví bytů.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu